24.04.2025

02.03.2025

FAÚ informuje o prodloužení přechodného období pro hlášení kontaktní osoby z 3. 3. 2025 do 10. 3. 2025. Na povinné osoby, které ohlásí kontaktní osobu do 10. 3. 2025, bude nahlíženo stejně jako na povinné osoby, které ohlášení kontaktní osoby stihly provést do 3. 3. 2025. Důvodem je poskytnout delší lhůtu všem dotčeným povinným osobám ke splnění povinnosti, a to s ohledem na enormní nárůst podatelů v těchto dnech a zpomalení systému pro splnění povinnosti.

02.03.2025

https://fau.gov.cz/

MA7

31.07.2014

OBSAH PUBLIKACE METODICKÉ AKTUALITY č. 7/2014

Pracovní právo 2014
Doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Dotazy z praxe
Kolektiv autorů

I. ZÁKONÍK PRÁCE V ROCE 2014 – AKTUÁLNÍ ZMĚNY A ZKUŠENOSTI Z PRAXE

1. Důsledky přijetí nového občanského zákoníku v pracovním právu
1.1. Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku
1.2. Ustanovení občanského zákoníku, která se v pracovněprávních vztazích nepoužijí
1.3. Osoby jako subjekty individuálních pracovněprávních vztahů
1.4. Právní jednání
1.5. Následky vad právního jednání
1.6. Zdánlivé právní jednání
1.7. Ukládání povinností zaměstnancům a právní úprava vnitřního předpisu
1.8. Výpověď nebo okamžité zrušení dohody o provedení práce
1.9. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
1.10. Započtení
1.11. Smlouvy uzavírané adhezním způsobem
1.12. Předsmluvní odpovědnost
2. Změny zákoníku práce vyplývající z dříve schválených předpisů
2.1. Náhrada mzdy/platu v době dočasné pracovní neschopnosti v roce 2014
2.2. Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví
3. Aktuální výkladové problémy při uplatňování pracovněprávní úpravy v praxi
3.1. Vstupní lékařské prohlídky
3.2. Zkušební doba (§ 35)
3.3. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době (§ 66)
3.4. Pracovní poměr na dobu určitou (§ 39)
3.5. Dovolená (§ 218)
3.6. Dovolená a překážky v práci na straně zaměstnavatele

II. PŘIPOMENUTÍ DŮLEŽITÉHO DATA 1. 7. 2014 PRO OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI A DRUŽSTVA

III. INFORMACE K VÝKLADU USTANOVENÍ § 38a ZÁKONA Č. 563/1991 SB. V SOUVISLOSTI S REKODIFIKACÍ SOUKROMÉHO PRÁVA

IV. PŘÍJMY AUTORŮ DLE § 7 ODST. 6 ZÁKONA Č. 586/1992 SB. O DANÍCH Z PŘÍJMŮ
(závěr z jednání Koordinačního výboru s KDP ČR konaného dne 23. 4. 2014)

1. Právní stav
2. Příjmy výkonných umělců
3. Kolektivní správa autorských práv
3.1 Kolektivní správa
3.1.1 Tzv. neadresná kolektivní správa
3.1.2 Tzv. adresná kolektivní správa
3.2 Agenturní zastupování
3.2.1 Agenturní zastupování konkrétního autora
3.2.2 Kolektivní agenturní zastupování autorů
4. Příjmy z přednáškové a podobné činnosti
5. Příjmy autorů software
5.1 Použité pojmy
5.2 Popis situace
5.3 Modelové situace
5.3.1 Řetězec autor-distributor-koncový uživatel
5.3.2 Sdružení autorů
5.3.3 Korporace založená autorem
6. Vztah k DPH
7. Závěr

V. STANOVISKA K DOTAZŮM

1. Odměna za zprostředkování prodeje
2. Část odložené daně při jejím prvním účtování
3. Zřizovací výdaje
4. Odvod z elektřiny ze slunečního záření
5. Prodej automobilů
6. Koeficient pro krácení nároku na odpočet DPH
7. Členský příspěvek Svazu účetních
8. Solidární zvýšení daně
9. Brigádníci zaměstnaní na dohodu o provedení práce
10. Zůstatková cena zlikvidované budovy
11. Nevyplacená mzda a roční zúčtování
12. Vývoz zboží
13. Profesionální fotbalista a povinná registrace k DPH
14. Úprava a rozvod vody – účtování
15. Daňové zvýhodnění na dítě v případě opravné maturitní zkoušky
16. DPH a třístranný obchod

31.07.2014

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 7/2014

I.         ZÁKONÍK PRÁCE V ROCE 2014 – AKTUÁLNÍ ZMĚNY

A ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Již 1. leden letošního roku představoval velmi významné datum z hlediska změn v právním řádu České republiky, a to zejména v oblasti práva soukromého, kam je zařazováno i právo pracovní. K tomuto dni nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který je považován za hlavní a základní předpis práva soukromého. V souvislosti s rekodifikací občanského práva došlo mimo jiné ke zrušení více jak dvou set právních předpisů či jejich částí, včetně obchodního zákoníku a zákona o rodině, neboť úprava obchodněprávních závazkových vztahů i práva rodinného byla zahrnuta také do občanského zákoníku. Z dosavadních soukromoprávních kodexů tak jako jediný zůstal zachován zákoník práce, a to přesto, že občanský zákoník řadí základní individuální pracovněprávní vztahy, v nichž dochází k výkonu závislé práce (pracovní poměr a vztahy zakládané dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr), také mezi soukromoprávní závazkové vztahy.

Přijetí nového občanského zákoníku znamenalo též nutnost promítnout změny, které rekodifikace občanského práva přinesla, do řady souvisejících právních předpisů. Tyto změny obsahuje zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, který tak představuje další etapu rekodifikace, neboť bez jejich provedení by byla v praxi jen těžko aplikovatelná. Část šedesátá sedmá tohoto zákona uvádí úpravy, k nimž došlo od 1. ledna 2014 v obsahu zákoníku práce.

V následujícím textu se pokusíme nastínit hlavní důvody těchto úprav a dosavadní zkušenosti s jejich uplatňováním v praxi. V této souvislosti uvedeme i aktuální výkladové problémy u některých pracovněprávních institutů.

1.      Důsledky přijetí nového občanského zákoníku v pracovním právu

1.1. Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku

Podle nového občanského zákoníku se za soukromé právo považuje souhrn těch ustanovení právního řádu, která upravují vzájemná práva a povinnosti osob. Mezi soukromoprávní odvětví patří tedy nepochybně i právo pracovní. Ve srovnání s občanskoprávními vztahy se však ve vztazích pracovněprávních mnohem více uplatňuje přímá regulace v podobě kogentních norem (tj. závazných norem, od nichž se nelze smluvně odchýlit) a zůstává tak méně prostoru pro utváření konkrétní podoby práv a povinností projevem vůle smluvních stran. Hlavním důvodem je tradiční ochranná funkce pracovního práva, jejímž účelem je chránit „slabší“ stranu pracovněprávního vztahu, tedy zaměstnance, který je při výkonu závislé práce v pracovněprávním vztahu v podřízeném postavení vůči zaměstnavateli (srov. § 2 ZP). Tato úprava mimo jiné vylučuje možnost oslabení právního postavení zaměstnance tím, že nepřipouští určitá smluvní ujednání, např. taková, kterými by se zaměstnanec vzdal svého práva vyplývajícího ze zákona, vnitřního předpisu či kolektivní smlouvy (např. práva na mzdu, plat, a jejich náhradu, odměnu z dohody, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost, na dovolenou apod.).

Tuto specifickou povahu pracovního práva uznává i nový občanský zákoník, který úpravu základních pracovněprávních vztahů, tj. pracovního poměru a vztahů zakládaných dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti), do svého obsahu nezahrnuje, což výslovně vyjadřuje v § 2401. Podle tohoto ustanovení pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon (tj. zákoník práce). Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Z toho vyplývá, že i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se bude vznik, změna a skončení pracovního poměru i vztahů zakládaných dohodami a práva a povinnosti smluvních stran i nadále řídit zákoníkem práce, ledaže by šlo o vztahy upravené zvláštními právními předpisy (např. služební poměr).

Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku je založen na principu podpůrné působnosti (subsidiarity). Občanský zákoník se tedy v pracovněprávních vztazích použije tehdy, pokud zákoník práce nemá vlastní přímo použitelnou právní úpravu a použití občanskoprávních ustanovení výslovně nevylučuje (srov. § 4 ZP). Použití ustanovení občanského zákoníku přitom musí být vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, které zaručují vyšší míru ochrany zaměstnance.

Vzhledem k absenci vlastní právní úpravy zákoníku práce se v pracovněprávních vztazích použijí občanskoprávní ustanovení upravující např. způsobilost k právům a povinnostem (právní osobnost) a k právnímu jednání (svéprávnost), zastoupení, promlčení, počítání času (lhůt) apod.

……………………………………

V. STANOVISKA K DOTAZŮM

(z Vašich dotazů)

……………………………………

7. Členský příspěvek Svazu účetních

Předmět řešení:

Naše firma je členem Svazu účetních. V souvislosti se změnou daňové uznatelnosti členských příspěvků od roku 2014 Vás prosím o informaci, zda členský příspěvek, který hradíme Svazu účetních, lze zahrnout do daňových nákladů či nikoliv.

Řešení:

Dle § 25 odst. 1 písm. zo) zákona o daních z příjmů není daňově uznatelným nákladem členský příspěvek hrazený poplatníkem příjemci, který je u tohoto příjemce osvobozen od daně.

Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů je od daně osvobozen členský příspěvek podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, přijatý

1.      zájmovým sdružením právnických osob, u něhož členství není nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti,

2.      spolkem, který není organizací zaměstnavatelů,

3.      odborovou organizací,

4.      politickou stranou nebo politickým hnutím, nebo

5.      profesní komorou s nepovinným členstvím s výjimkou Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky.

Svaz účetních má právní formu spolku, členské příspěvky představující příjmy tohoto spolku jsou od daně z příjmů právnických osob osvobozeny. Poplatník nemůže tento členský příspěvek zahrnout do daňových nákladů.

8. Solidární zvýšení daně

Předmět řešení:

Můj manžel podniká jako OSVČ, jako živnostník uplatňuje paušální výdaje. Za rok 2013 již podal přiznání k dani z příjmů. Přiznání jsem mu pomáhala zpracovávat a nyní mám obavy, zda jsme neudělali chybu a neměl na dani z příjmů zaplatit více. Jedná se mi o to, že v loňském roce jeho příjmy z podnikání dosáhly částky cca 2 774 100 Kč (žádné další příjmy neměl), ale daň neodvedl v sazbě 22 %. Prosím, poraďte mi.

Řešení:

Podle § 16a zákona o daních z příjmů solidární zvýšení daně činí 7 % z kladného rozdílu mezi

-          součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 (závislá činnost a funkční požitky) a dílčího základu daně podle § 7 (podnikání a jiná samostatná výdělečná činnost) v příslušném zdaňovacím období a

-          48násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (pro rok 2013 částka 1 242 432 Kč).

Pokud OSVČ měla za zdaňovací období roku 2013 pouze příjmy ze živnostenského podnikání, při uváděné výši těchto příjmů jí s vysokou pravděpodobností nevznikla povinnost zvýšit daň o solidární zvýšení daně, neboť dílčí základ daně (nikoliv příjmy) dle § 7 zákona o daních z příjmů nepřesáhl částku 1 242 432 Kč (při uplatnění 60% paušálních výdajů činí 1 109 640 Kč).

Pokud dílčí základ daně z podnikání, včetně jeho dalších úprav, nepřekračuje 1 242 432 Kč, nepodléhá příjem solidárnímu zvýšení daně.

……………………………………

MA8

18.09.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 8/2013

I. PRÁVNÍ ÚPRAVA OBCHODNÍCH KORPORACÍ

PO REKODIFIKACI

JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M.

Součástí rekodifikace je i reforma práva společností. Plyne z nového občanského zákoníku, zvláště však ze zákona o obchodních korporacích a částečně dalších právních předpisů. Společnosti, členové jejich orgánů i společníci se musejí připravit na velké změny. Cílem tohoto příspěvku je vybrat ty nejpodstatnější, jež by v předvečer očekávané účinnosti nového českého soukromého práva neměly uniknout pozornosti.

1.      Přehled (připravované) právní úpravy

1.1. Rekodifikace stále nekompletní

Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb. – dále jen „NOZ“) i zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb. – dále jen „ZOK“) jsou v platnosti (publikací ve Sbírce zákonů se staly součástí platného práva) od 22. 3. 2012. Účinnosti by měly nabýt 1. 1. 2014. Tvoří však jen základ nového civilního práva. Jejich aplikace se neobejde bez dalších předpisů. S přípravou jejich návrhů se začalo poměrně pozdě, prakticky až po schválení zákoníku a zákona
o obchodních korporacích. Proces jejich projednávání nabral skluz. V době uzavření rukopisu této stati (25. 8. 2013) se jejich předlohy (až na výjimky) nacházely před projednáním v Senátu Parlamentu čR bez toho, aby (rozpuštěná) Poslanecká sněmovna ještě mohla zvrátit jejich případné vrácení s pozměňovacími návrhy. Nebylo tudíž jisté (ač se to jevilo jako velice pravděpodobné), zda a kdy jejich návrhy nakonec budou schváleny.

1.2. Nové rejstříkové právo

Zásadní význam pro právo společností nabude nová úprava rejstříková. Ta by se měla vyčlenit do zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „RejZ“). Jeho návrh projednávala sněmovna jako sněmovní tisk č. 986. Zahrne jak ustanovení práva hmotného, tak procesního. Vedle obchodního rejstříku by měl upravit i vedení dalších registrů, jako rejstřík spolkový (na spolky se od 1. 1. 2014 přemění dnešní občanská sdružení), nadační, ústavů, společenství vlastníků jednotek a obecně prospěšných společností. Jejich úprava by měla být co možná sjednocena, v zásadě po vzoru dnešního rejstříku obchodního.

Obchodní společnosti a družstva by měly sledovat zvláště okruh skutečností, které budou
do rejstříku povinně zapisovat, popřípadě dokumentů, jež bude nutné zakládat do sbírky listin. Ten se tu a tam zužuje (nebude již třeba nutné zakládat do sbírky listin smlouvu o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným), vesměs ale rozšiřuje o nové skutečnosti. U všech zapsaných fyzických osob (jako podnikatelé, prokuristé, členové orgánů, společníci atd.) například nebude stačit zapsat adresu jejich (trvalého), nýbrž také skutečného pobytu, liší-li se. Viz § 25 odst. 1 písm. a), e), g), h), i) či § 48 odst. 1 písm. h), i), j), k) návrhu RejZ. K uvedení do souladu s novými požadavky návrh stanoví lhůtu šesti měsíců od účinnosti, tedy do 1. 7. 2014 (§ 122 odst. 1 návrhu RejZ). Pouze spolkům postačí, učiní-li tak ve lhůtě tří let, tedy do 2. 1. 2017 (§ 122 odst. 2 RejZ). Novinkou je možnost, aby subjekty zapsané do obchodního rejstříku požádaly o zápis údajů, u kterých to zákon nevyžaduje. Takový zápis by potom mohl pomoci vyvrátit dobrou víru třetích osob v opak. Společnosti například budou odcizeny akcie připravené k vydání a hrozilo by, že dojde k jejich dobrověrnému nabytí někým, kdo by nevěděl o jejich krádeži. Princip tzv. pozitivní materiální publicity, podle něhož údaje zapsané do obchodního rejstříku může zapsaná osoba namítat proti každému, i kdyby o nich v konkrétním případě nevěděl (např. proto, že do rejstříku nenahlédl), se však
u těchto skutečností neprosadí. Tuto výhodu zákon dál vyhrazuje údajům, které se do rejstříku zapisují povinně (§ 8 odst. 2 návrh RejZ). Podmínkou dobrovolného zápisu také bude, aby se týkal „důležité“ skutečnosti, na jejímž zápisu je právní zájem [§ 25 odst. 1 písm. k) návrhu RejZ]. Obchodní rejstřík proto nepůjde využít například k propagačním účelům.

Rejstřík dál povede krajský soud (§ 75 odst. 1 návrhu RejZ). Zjednodušení a urychlení by nicméně mohla podpořit možnost, aby zápis dálkovým přístupem provedl notář, který sepsal tzv. podkladový zápis či zápis o osvědčení, resp. všechny takové zápisy, v nichž má zapisovaný údaj podklad (§ 108 - § 118 návrhu RejZ). To nevylučuje, aby zapsaná osoba požádala o zápis i tak rejstříkový soud, jak bylo dosud zvykem.

1.3. Další doprovodné předpisy

Z dalších navržených předpisů lze poukázat na balík novel více než sedmdesáti zákonů (sněmovní tisk č. 930), který promítá rekodifikaci do různých oblastí civilního práva, i pokud jde o právo společností. Pozornost zasluhují například změny zákona o bankách (část devátá), notářského řádu (část desátá), zákona o oceňování majetku (část dvacátá třetí), o evropském hospodářském zájmovém sdružení (část padesátá čtvrtá), evropské společnosti (část padesátá osmá) či přeměnách obchodních společností a družstev (část šedesátá osmá).

Na úpravu veřejné prospěšnosti v novém občanském zákoníku (§ 146 - § 150 NOZ) naváže zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Jeho návrh (sněmovní tisk č. 989) vymezuje bližší pravidla, za kterých půjde právnickým osobám (včetně kapitálových obchodních společností a družstev) tento status přiznat (a tím jim otevřít cestu k rozličným veřejným dotacím či daňovým zvýhodněním) i odejmout. K jeho vzniku bude nezbytný zápis do rejstříku,
na podkladě soudního rozhodnutí o právu na takový zápis [§ 147 NOZ, § 6 návrhu zákona
o statusu veřejné prospěšnosti, § 25 odst. 1 písm. j) návrhu RejZ].

Reformou projde i právo procesní. Kromě návrhu rozsáhlé novelizace občanského soudního řádu (sněmovní tisk č. 932) projednala sněmovna návrh zákona o zvláštních řízeních soudních (sněmovní tisk č. 931). Z dnešní úpravy v občanském soudním řádu by se do něj měla vyčlenit úprava tzv. nesporných řízení, například o statusových otázkách právnických osob, včetně obchodních společností a družstev (o jejich zrušení soudem, jmenování chybějících členů jejich orgánů, opatrovníka atd.; § 85 - § 93 návrhu zákona o zvláštních řízeních soudních).

2.      Systém nové právní úpravy

Zákon o obchodních korporacích přináší pro obchodní společnosti a družstva souhrnný název obchodní korporace (§ 1 odst. 1 ZOK). Systém práva, které se na ně použije, rekodifikace vrství do několika rovin.

Na prvním místě bude třeba vyjít z obecných ustanovení, která dopadají bez rozdílu na všechny právnické osoby (§ 118 - § 209 NOZ). Do nich se z dnešního obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) přesouvá např. úprava jednání před vznikem společnosti (§ 127 NOZ) či její neplatnosti (§ 128 – § 131 NOZ, § 145 NOZ), zrušení (§ 168 – § 173 NOZ), zániku
(§ 185, § 186 NOZ) nebo likvidace (§ 187 - § 209 NOZ). Významná jsou rovněž pravidla
o orgánech právnické osoby (§ 151 - § 160 NOZ), včetně péče řádného hospodáře a sankčního ručení za dluhy společnosti (§ 159 NOZ), a jednání za právnickou osobu (§ 161 -
§ 167 NOZ).

Ve druhém sledu bude nezbytné sáhnout k ustanovením nového občanského zákoníku společným všem korporacím bez ohledu na jejich formu, tedy i korporacím obchodním. Jsou obsažena v § 210 - § 213 NOZ.

Základním typem korporace, který podrobně upravuje nový občanský zákoník, jsou spolky (účinností rekodifikace se na ně přemění všechna občanská sdružení). Ustanovení o nich se
na obchodní korporace – ve třetí rovině použitelného práva - vztáhnou, stanoví-li tak zákon

o obchodních korporacích (§ 3 odst. 1 ZOK). Činí tak například, pokud jde o úpravu nicotnosti rozhodnutí orgánu (§ 45 odst. 1 ZOK), neplatnosti usnesení valné hromady (§ 191 odst. 1, § 428 odst. 1 ZOK) či práva společníka na přiměřené zadostiučinění při takové neplatnosti (§ 193 odst. 2, § 430 odst. 2 ZOK).

Teprve v dalších dvou rovinách bude možné použít ustanovení zákona o obchodních korporacích, a to – podobně jako dnes – nejprve obecná, aplikovatelná na všechny formy obchodních společností a družstva (§ 1 – § 94 ZOK), a poté zvláštní, koncipovaná speciálně pro tu kterou formu obchodní korporace, tedy veřejnou obchodní společnost (§ 95 - § 117 ZOK), komanditní společnost (§ 118 - § 131 ZOK), společnost s ručením omezeným (§ 132 - § 242 ZOK), akciovou společnost (§ 243 - § 551 ZOK) a družstvo (§ 552 - § 773 ZOK). V rámci právní úpravy družstev zákon o obchodních korporacích nově rozlišuje družstva bytová (§ 727 - § 757 ZOK), sociální (§ 758 - § 773 ZOK) a ostatní. Důvodem jsou speciální požadavky, kterým budou prvá dvě zmíněná podléhat. Jedná se zvláště o omezení v nakládání s majetkem (§ 750 - § 752 ZOK pro bytová a § 765 a § 766 ZOK pro sociální družstva).

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(z Vašich dotazů)

6. Pronájem nemovitosti a povinná registrace fyzických osob

Předmět řešení:

V Metodických aktualitách č. 4/2013 v části, která se věnovala změnám v zákoně o daních z příjmů pro rok 2013, jste upozorňovali na registrační povinnost fyzických osob, které mají příjmy z pronájmu. Odkazovali jste přitom na nový § 39. Tento paragraf ale nabývá účinnosti až 1. 1. 2015. Z jiných odborných zdrojů jsem dokonce vyčetl, že by se do konce roku 2014 mělo postupovat podle daňového řádu, který stanoví povinnost registrace do 30 dnů ode dne, kdy fyzická osoba měla příjem, anebo začala s pronájmem. Není mi jasné, zda a jaké registrační povinnosti v současné době platí. Mohu Vás požádat o podrobnější informace?

Řešení:

S účinností od 1. 1. 2013 platí ustanovení zákona o daních z příjmů § 39, § 39a a § 39b, která nově upravují podmínky vzniku registrační povinnosti fyzických i právnických osob k daním z příjmů a lhůty pro podání přihlášky k registraci. Zároveň s tím došlo i ke změnám v daňovém řádu, který s účinností od 1. 1. 2013 obsahuje pouze obecnou úpravu registrační povinnosti (§ 125 a násl.). Obě tyto změny přinesl zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa. Původně plánovaná účinnost výše uvedených ustanovení od 1. 1. 2015 byla následnou novelou č. 399/2012 Sb. posunuta na 1. 1. 2013.

Podle § 125 daňového řádu registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.

Ustanovení § 39 zákona o daních z příjmů upravuje registrační povinnosti poplatníka daně z příjmů fyzických osob, a to zvlášť pro poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty ČR, a zvlášť pro poplatníky, kteří jsou daňovými nerezidenty.

Podle § 39 odst. 1 zákona o daních z příjmů je poplatník daně z příjmů fyzických osob uvedený v § 2 odst. 2 povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, ve kterém:

a)      započal vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, nebo z pronájmu, nebo

b)      přijal příjem z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, nebo z pronájmu.

Registrační povinnosti poplatníka daně z příjmů fyzických osob uvedených v § 2 odst. 3 upravuje § 39 odst. 2 a 3 zákona o daních z příjmů.

Kromě nových důvodů registrace k dani z příjmů fyzických osob došlo také ke zkrácení lhůty pro podání přihlášky k registraci, a to z původních 30 dnů na 15 dnů ode dne naplnění rozhodných skutečností uvedených v zákoně o daních z příjmů.

Pro úplnost doplňujeme, že podle § 39 odst. 4 zákona o daních z příjmů poplatník daně z příjmů fyzických osob není povinen podat přihlášku k registraci, pokud přijímá pouze příjmy,

a)      které nejsou předmětem daně,

b)      které jsou osvobozené od daně, nebo

c)      z nichž je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně.

MA

21.02.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 3/2013

I.   ZMĚNY ZÁKONA O DPH OD 1. 1. 2013

1.   Úvod

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), byl od 1. 5. 2004, kdy nabyl účinnosti, již téměř třicetkrát novelizován. Další dvě novelizace zákona o DPH nabyly účinnosti od 1. 1. 2013. Součástí zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, je jako část druhá zařazena novela zákona o DPH, kterou je prováděna zejména úprava sazeb DPH pro rok 2013 a některé navazující změny. V listopadu 2012 byl tento zákon v Poslanecké sněmovně PČR schválen, ale byl vrácen Senátem PČR k opětovnému hlasování v Poslanecké sněmovně PČR, která tento zákon dne 19. 12. 2012 definitivně schválila. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 500/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti, včetně změny zákona o DPH.

Od 1. 1. 2013 nabyla účinnosti poměrně rozsáhlá novelizace zákona o DPH (tzv. technická novela) provedená zákonem č. 502/2012 Sb., která přináší celou řadu metodických či technických změn, které vycházejí zejména z příslušných předpisů EU. Jedná se zejména o směrnici Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a dále o směrnici Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES. Tato novela zákona byla koncem září 2012 schválena Poslaneckou sněmovnou PČR a v říjnu 2012 byla projednávána Senátem PČR, který tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně PČR s pozměnovacím návrhy. Poslanecká sněmovna PČR však tyto pozměňovací návrhy neschválila a dne 19. 12. 2012 technickou novelu schválila v původním znění. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 502/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti.

V následujícím textu jsou s využitím příkladů vysvětleny nejvýznamnější změny, které vyplývají z výše uvedených novelizací zákona o DPH provedených s účinností od 1. 1. 2013.

2.   Změna sazeb daně

Novelou zákona o DPH, která je součástí zákona č. 500/2012 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2013 provedena změna obou dosavadních sazeb daně. Na základě této novely zákona o DPH platí od 1. 1. 2013 základní sazba daně ve výši 21 % a snížená sazba daně ve výši 15 %. Prakticky to znamená, že se o jeden procentní bod zvýšily obě dosavadní sazby daně a odložilo dříve schválené sjednocení sazeb daně.

S touto změnou jsou spojena přechodná ustanovení, která se týkají vyúčtování dodávek vody, tepla nebo chladu a poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním odpadních vod, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které zahrnuje jak období, kdy platí snížená sazba v dosavadní výši 14 %, tak období, kdy již platí snížená sazba daně ve výši 15 %. Stejně jako při dřívějších změnách snížené sazby daně mohou plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Návazně pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně (14 %) a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne (15 %). Plátce přitom při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Praktický postup při aplikaci uvedeného přechodného ustanovení při vyúčtování dodávek vody na přelomu roku 2012 a roku 2013 je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad:

Vodárenská společnost, která je plátcem daně (dodavatel vody), má sjednáno s odběratelem, který je také plátcem, že vyúčtování dodávek bude provádět dvakrát ročně k 30. 9. a 31. 3. každého kalendářního roku. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění pro každé zúčtovací období tedy bude obecně den odečtu. Pokud bude odběratel v období říjen 2012 až březen 2013 platit měsíční zálohy ve výši 5 000 Kč bez daně + příslušnou daň, budou dodavatelem vody zdaněny zálohy odvedené do konce roku 2012 sazbou 14 % a zálohy zaplacené po 1. 1. 2013 sazbou 15 %. Podle přechodného ustanovení provede dodavatel vody ve vazbě na odečet spotřeby vody provedený 31. 3. 2013 propočet spotřeby za období do 31. 12. 2012 a zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 16 500 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň pouze z částky 1 500 Kč (16 500 – 15 000 Kč), a to v sazbě 14 %. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 bude provedeno vyúčtování již se sazbou 15 %. Při odečtu spotřeby vody v březnu 2013 dodavatel zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 18 000 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla od 1. 1. 2013 odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň z částky 3 000 Kč (18 000 – 15 000 Kč), a to v sazbě 15 % platné od 1. 1. 2013.

……………………………………

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(výňatek z Vašich dotazů)

3. Zaměstnanec a člen představenstva

Předmět řešení:

Prosím o radu, jak v roce 2012 postupovat v případě odměny za výkon funkce člena představenstva, který je současně zaměstnancem společnosti (ředitel). Na základě písemné smlouvy o výkonu funkce člena představenstva bude vyplacena odměna za výkon funkce, ze které se odvede sociální a zdravotní pojištění (odměna bude více než 2 500 Kč). Odvede se daň vypočítaná stejně jako ze mzdy (15 %), nebo se musí sečíst základ daně ze mzdy a z odměny za výkon funkce a z toho spočítat daň (15 %)?

Řešení:

Jak mzda, tak odměna za výkon funkce člena představenstva, představují příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů.

Odměna člena statutárního orgánu podléhá vždy zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda je podepsané růžové Prohlášení.

Dle § 38h zákona o daních z příjmů je základem pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období.

Pro účely stanovení zálohové daně z příjmů ze závislé činnosti je třeba oba příjmy u jednoho zaměstnavatele sečíst.

21.02.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 3/2013

I.   ZMĚNY ZÁKONA O DPH OD 1. 1. 2013

1.   Úvod

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), byl od 1. 5. 2004, kdy nabyl účinnosti, již téměř třicetkrát novelizován. Další dvě novelizace zákona o DPH nabyly účinnosti od 1. 1. 2013. Součástí zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, je jako část druhá zařazena novela zákona o DPH, kterou je prováděna zejména úprava sazeb DPH pro rok 2013 a některé navazující změny. V listopadu 2012 byl tento zákon v Poslanecké sněmovně PČR schválen, ale byl vrácen Senátem PČR k opětovnému hlasování v Poslanecké sněmovně PČR, která tento zákon dne 19. 12. 2012 definitivně schválila. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 500/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti, včetně změny zákona o DPH.

Od 1. 1. 2013 nabyla účinnosti poměrně rozsáhlá novelizace zákona o DPH (tzv. technická novela) provedená zákonem č. 502/2012 Sb., která přináší celou řadu metodických či technických změn, které vycházejí zejména z příslušných předpisů EU. Jedná se zejména o směrnici Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a dále o směrnici Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES. Tato novela zákona byla koncem září 2012 schválena Poslaneckou sněmovnou PČR a v říjnu 2012 byla projednávána Senátem PČR, který tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně PČR s pozměnovacím návrhy. Poslanecká sněmovna PČR však tyto pozměňovací návrhy neschválila a dne 19. 12. 2012 technickou novelu schválila v původním znění. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 502/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti.

V následujícím textu jsou s využitím příkladů vysvětleny nejvýznamnější změny, které vyplývají z výše uvedených novelizací zákona o DPH provedených s účinností od 1. 1. 2013.

2.   Změna sazeb daně

Novelou zákona o DPH, která je součástí zákona č. 500/2012 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2013 provedena změna obou dosavadních sazeb daně. Na základě této novely zákona o DPH platí od 1. 1. 2013 základní sazba daně ve výši 21 % a snížená sazba daně ve výši 15 %. Prakticky to znamená, že se o jeden procentní bod zvýšily obě dosavadní sazby daně a odložilo dříve schválené sjednocení sazeb daně.

S touto změnou jsou spojena přechodná ustanovení, která se týkají vyúčtování dodávek vody, tepla nebo chladu a poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním odpadních vod, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které zahrnuje jak období, kdy platí snížená sazba v dosavadní výši 14 %, tak období, kdy již platí snížená sazba daně ve výši 15 %. Stejně jako při dřívějších změnách snížené sazby daně mohou plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Návazně pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně (14 %) a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne (15 %). Plátce přitom při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Praktický postup při aplikaci uvedeného přechodného ustanovení při vyúčtování dodávek vody na přelomu roku 2012 a roku 2013 je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad:

Vodárenská společnost, která je plátcem daně (dodavatel vody), má sjednáno s odběratelem, který je také plátcem, že vyúčtování dodávek bude provádět dvakrát ročně k 30. 9. a 31. 3. každého kalendářního roku. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění pro každé zúčtovací období tedy bude obecně den odečtu. Pokud bude odběratel v období říjen 2012 až březen 2013 platit měsíční zálohy ve výši 5 000 Kč bez daně + příslušnou daň, budou dodavatelem vody zdaněny zálohy odvedené do konce roku 2012 sazbou 14 % a zálohy zaplacené po 1. 1. 2013 sazbou 15 %. Podle přechodného ustanovení provede dodavatel vody ve vazbě na odečet spotřeby vody provedený 31. 3. 2013 propočet spotřeby za období do 31. 12. 2012 a zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 16 500 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň pouze z částky 1 500 Kč (16 500 – 15 000 Kč), a to v sazbě 14 %. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 bude provedeno vyúčtování již se sazbou 15 %. Při odečtu spotřeby vody v březnu 2013 dodavatel zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 18 000 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla od 1. 1. 2013 odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň z částky 3 000 Kč (18 000 – 15 000 Kč), a to v sazbě 15 % platné od 1. 1. 2013.

……………………………………

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(výňatek z Vašich dotazů)

3. Zaměstnanec a člen představenstva

Předmět řešení:

Prosím o radu, jak v roce 2012 postupovat v případě odměny za výkon funkce člena představenstva, který je současně zaměstnancem společnosti (ředitel). Na základě písemné smlouvy o výkonu funkce člena představenstva bude vyplacena odměna za výkon funkce, ze které se odvede sociální a zdravotní pojištění (odměna bude více než 2 500 Kč). Odvede se daň vypočítaná stejně jako ze mzdy (15 %), nebo se musí sečíst základ daně ze mzdy a z odměny za výkon funkce a z toho spočítat daň (15 %)?

Řešení:

Jak mzda, tak odměna za výkon funkce člena představenstva, představují příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů.

Odměna člena statutárního orgánu podléhá vždy zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda je podepsané růžové Prohlášení.

Dle § 38h zákona o daních z příjmů je základem pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období.

Pro účely stanovení zálohové daně z příjmů ze závislé činnosti je třeba oba příjmy u jednoho zaměstnavatele sečíst.

MA7

14.06.2012

VÝŇATEK z  publikace Metodické aktuality č. 7_2012

 (více na www.ucetni.cz)

I. DPH PŘI OBCHODOVÁNÍ SE ZBOŽÍM V RÁMCI  EU A SE TŘETÍMI ZEMĚMI

1. Úvod

Pro uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen DPH či daň) u intrakomunitárních dodávek zboží, při dovozu a vývozu zboží platí pravidla, která vyplývají ze směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice
o DPH), která se promítají do jednotlivých ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH). V následujícím textu jsou nejprve vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění u výše uvedených transakcí a návazně vysvětlena nejprve pravidla pro uplatňování daně při standardním pořízení zboží z jiného členského státu a pravidla pro uplatňování daně při standardním dodání zboží do jiného členského státu. V návaznosti na to jsou vysvětlena pravidla pro uplatňování daně ve specifických případech intrakomunitárních dodávek, a to zejména
u tzv. vícestranných obchodů, včetně zjednodušeného postupu v rámci třístranného obchodu. V dalších částech textu jsou vysvětlena pravidla pro uplatňování daně při dovozu zboží ze třetích zemí a naopak při vývozu zboží do třetích zemí. Praktické postupy při uplatňování daně jsou vysvětlovány s použitím praktických příkladů
v návaznosti na aktuálně platné znění zákona o DPH. Průběžně je v textu upozorněno
na některé dílčí změny, které by měly nabýt účinnosti od 1. 1. 2013 a které vyplývají
z implementace směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace (dále jen směrnice o fakturaci).

2. Místo plnění

Místo plnění v systému DPH v Evropské unii určuje prakticky „místo zdanění“, tj. stát,
v němž má být vypořádána daň, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Pravidla pro stanovení místa plnění pro jednotlivé typy zdanitelných plnění vyplývají
z čl. 31 až 61 směrnice o DPH. Z těchto pravidel vyplývá také úprava místa plnění v zákoně o DPH platném pro Českou republiku. Pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží jsou stanovena v § 7 zákona o DPH, místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu je stanoveno v § 11 zákona o DPH a místo plnění při dovozu zboží v § 12 zákona o DPH…………………………………………………………………………

II. VÝŇATEK  Z VAŠICH  DOTAZŮ

Dotaz č. 3. Exekuce – nezabavitelná částka na děti

Předmět řešení:

Prosím Vás o radu. Povinný musí platit přednostní exekuci pro VZP. Není ženatý, ale žije ve společné domácnosti s družkou a svým vlastním dítětem (dle rodného listu) a dále má soudní rozhodnutí - povinnost platit výživné na dítě z předchozího nesezdaného vztahu (dítě je postižené, žije v ústavu). Bude se při výpočtu exekuce započítávat nezabavitelná část na obě dvě děti? Nebo dokonce na žádné? Neumím to posoudit, vidím rozpor mezi vyživovací povinností a manželstvím.

Řešení:

Srážky ze mzdy upravuje § 276 a následující občanského soudního řádu.

Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka, způsob jejího výpočtu stanoví nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách.

Základní nezabavitelnou částku tvoří nezabavitelná částka na osobu povinného a jedna čtvrtina nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné. Vyživovací povinnost upravuje zákon o rodině. Posuzování, na které tyto osoby se částka počítá, stanoví pro některé případy § 1 odst. 2 nařízení vlády o nezabavitelných částkách (nezabavitelná částka na manžela/manželku povinného, nezabavitelná částka na dítě).

Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.

Dle zákona o rodině otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

Domníváme se, že v daném případě by se měla uplatnit nezabavitelná částka na obě děti. V případě, že by byla uplatňována exekuce na výživné na dítě z předchozího vztahu, potom by se na toto dítě neuplatnila nezabavitelná částka pro účely stanovení srážek ze mzdy
na jeho výživné.

Metodické aktuality č. 5

17.04.2012

I. ÚČETNÍ NOVINKY ROKU 2012

Konec roku 2011 nám v oblasti účetnictví podnikatelů přinesl

·         změny týkající se účetního období

·         novou položku v rámci vlastního kapitálu „Jiný výsledek hospodaření minulých let“

·         nový pohled na vykazování rezervy na daň z příjmů a pohledávek vůči státu a

·         změny týkající se přeměn společností.

1. Účetní období

Účetní období je definováno v § 3 zákona o účetnictví. Novela zákona o účetnictví pod číslem 355/2011 Sb., která byla vyvolaná především nutností reagovat na novelu zákona o přeměnách obchodních společností, přinesla nejen úpravy týkající se účetního období, které souvisejí se změnami při přeměně společnosti, ale zohlednila i připomínky odborné veřejnosti k možnostem uplatnit u účetních jednotek hospodářský rok. Do zákona byl doplněn nový odstavec 6, který umožňuje používat hospodářský rok také novým účetním jednotkám, respektive účetním jednotkám při přeměně společnosti.

Obecně je účetní období definováno jako nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Na této zásadě se nic nemění.

Nadále zůstává, že účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem.

Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden.

Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.

Možnost uplatnit hospodářský rok

Hospodářský rok mohou uplatnit účetní jednotky, které nejsou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem nebo účetní jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem (například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona
č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.).

Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno.

Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou.

Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodářského roku na kalendářní rok.

Uplatnit hospodářský rok za výše uvedených podmínek lze též

a) účetní jednotkou do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo

b) nástupnickou účetní jednotkou, účetní jednotkou rozdělovanou odštěpením nebo přejímajícím společníkem v případě převodu jmění na společníka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku.

Příklad

Společnost, která od svého vzniku měla účetní období shodné s kalendářním rokem, se rozhodla vzhledem ke svému ekonomickému cyklu, že přejde z režimu kalendářního roku na hospodářský rok, a to od 1. 9. 2013. Její první hospodářský rok bude tedy začínat 1. září 2013 a končit 31. srpna 2014. Vedení společnosti musí v souladu se zákonem o účetnictví rozhodnout, zda účetní období předcházející změně bude

a)      kratší než 12 měsíců (tzn. od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2013; účetní období předcházející změně bude trvat 8 měsíců) nebo

b)      delší než 12 měsíců (tzn. od 1. 1. 2012 do 31. 8. 2013; účetní období předcházející změně bude trvat 20 měsíců).

Hospodářský rok lze uplatnit pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno………………………………………..............................

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

Dotaz č. 17. Pozdní úhrady nájemného a poplatky z prodlení

Předmět řešení:

Člen družstva neplatí řádně a včas nájemné, proto jsou mu vystavovány poplatky z prodlení. Když na bankovní účet družstva zaplatí větší částku na úhradu nájemného, bez jeho souhlasu je v účetnictví použita nejdříve na poplatek z prodlení a zbylá část je zaúčtována jako úhrada nájmu. A tak poplatky z prodlení narůstají. Postupujeme správně? Prosíme Vás o radu.

Řešení:

Občanský zákoník v platném znění nestanovuje pořadí plateb při splácení dluhů. Postupovat by se mělo dle judikatury, např. podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1598/2009:

„… Na rozdíl od obchodních závazků, u nichž je ve vztahu jistiny a příslušenství pořadí splnění závazku (dluhu) upraveno v zákoně (srov. § 330 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“), občanský zákoník jakožto právní předpis upravující občanskoprávní vztahy výslovnou úpravu neobsahuje; právní úprava původně uvedená v ustanovení § 73 občanského zákoníku (Má-li splnit témuž věřiteli dlužník několik dluhů a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je plněním uhrazen dluh nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství) byla dnem 31. 12. 1991 zrušena (srov. čl. I bod 43 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník), aniž byla nahrazena jinou, shodnou či odlišnou úpravou.

Z uvedeného nelze dovozovat, že by otázka pořadí uspokojení jistiny dluhu a jejího příslušenství v případě, kdy plnění nestačí na vyrovnání obojího a dlužník při plnění neprojevil vůli v tom, zda je jeho úmyslem splnit jistinu nebo příslušenství (popřípadě v jaké části), nebyla v právu řešena. Způsob řešení obdobné otázky vyložil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, jímž se vyjádřil k situaci, kdy dlužník má vůči věřiteli více dluhů a poskytnuté plnění nestačí na (úhradu) vyrovnání všech závazků. Jestliže nelze vycházet z ustanovení § 330 obch. zák. a je-li vyloučena analogie ve smyslu ustanovení § 853 obč. zák., musí soud své rozhodnutí založit na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí úprava občanskoprávních vztahů.

Z toho, že splnění dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá, že rozhodující je prohlášení (určení) dlužníka při plnění, zda chce splnit jistinu nebo její příslušenství, popř. v jakém poměru, nestačí-li plnění na úhradu celého dluhu (jistiny a příslušenství).

Jestliže plnění nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je - s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva - namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění. …“

Metodické aktualty SÚ 4

13.03.2012

I. VÝŇATEK Z ODBORNÉ PUBLIKACE METODICKÉ AKTUALITY č. 4_2012

(více na www.ucetni.cz)

I. NOVINKY DPH OD 1. 1. 2012

1. Úvod

Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH), která byla provedena zákonem č. 370/2011 Sb. Touto novelou zákona o DPH byla provedena jednak změna snížené sazby daně a dále další dílčí metodické změny ve vazbě na předchozí novelu zákona o DPH provedenou s účinností od 1. 4. 2011 zákonem č. 47/2011 Sb., a to při provádění opravy základu daně a výše daně a také při uplatňování nároku na odpočet daně. S účinností od 1. 1. 2012 byl zaveden režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění u vymezených stavebních a montážních prací.

Součástí zákona č. 375/2011 Sb., tj. změnového zákona projednávaného v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, který nabývá účinnosti od 1. 4. 2012, je také změna zákona
o DPH, která se týká zejména § 58 zákona o DPH, v němž jsou dosud vymezeny zdravotnické služby a zboží, na něž se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Uvedenou novelou se vymezují zdravotní služby osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně ve vazbě
na zákon o zdravotních službách.

V dalším textu jsou s využitím příkladů vysvětleny praktické dopady výše uvedených změn zákona o DPH, a to v oblasti stavebnictví, v oblasti zdravotnictví a komplexně jsou vysvětleny praktické postupy při uplatňování DPH u osobních automobilů, a to jak při uplatňování odpočtu při jejich pořízení, tak i vypořádávání DPH při jejich využívání pro soukromou i služební potřebu a při jejich následném prodeji.

2. Změny ve stavebnictví

Od 1. 1. 2012 začal pro vymezené stavební a montážní práce platit zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění, který je plátcem daně, protože k tomuto datu nabyl účinnosti § 92e zákona o DPH, který byl schválen již v rámci zákona č. 47/2011 Sb., ale s odloženou účinností
 K zavedení tohoto režimu byla v listopadu 2011 zveřejněna metodická informace Ministerstva financí (MF) a Generálního finančního ředitelství (GFŘ), v níž jsou podrobněji vysvětlena pravidla tohoto zvláštního režimu a jeho praktické dopady na poskytovatele i příjemce stavebních
a montážních prací. V únoru 2012 byl zveřejněn ze strany GFŘ přehled nejčastějších dotazů veřejnosti k aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti u stavebních prací, v němž…………..

II. DOTAZY A ODPOVĚDI

Dotaz č. 9. Ocenění zboží na skladě

Předmět řešení:

Při zpracování účetní uzávěrky máme problém s oceněním skladů. Účtujeme zásoby způsobem B a zároveň používáme v účetnictví denní kurzy ČNB.

Zboží ze zahraničí nám ve většině případů přijde v jiný čas než faktura, tj. máme na skladě cenu zboží přepočtenou dnem naskladnění a nikoliv dnem, kdy přišla faktura. Musíme tento rozdíl nějak řešit? Pokud ano, jak? Oceňujeme sklady váženým aritmetickým průměrem. Přemýšleli jsme, že bychom kurz na příjemce opravili podle kurzu na faktuře. Tento postup asi není zcela správný, ale měli bychom reálnou hodnotu skladů a u způsobu B o příjemce vlastně neúčtujeme.

Nebo můžeme nákupní skladovou cenu u jednotlivých položek porovnat se stavem účtu dodavatelů a o rozdíl upravit koncový stav skladů?

Můžete nám poradit, jak bychom měli přesně postupovat?

Řešení:

Dle § 9 odst. 7 vyhlášky č. 500/2002 Sb. se o zásobách účtuje průběžně způsobem A nebo periodicky způsobem B. U způsobu B se v účtové třídě 1 Zásoby účtuje ke konci rozvahového dne na základě stavu zásob podle evidence o zásobách. Způsob B mohou účetní jednotky použít pouze v případě, že zajistí průkazné vedení evidence o zásobách tak, že budou schopny prokázat v průběhu účetního období stav zásob včetně ocenění těchto zásob dle zákona
o účetnictví.

Dle § 25 zákona o účetnictví se nakoupené zásoby oceňují pořizovacími cenami. Pořizovací cena je cena, za kterou byly zásoby pořízeny, a náklady s jejich pořízením související.

Dle ČÚS č. 015 Zásoby se u způsobu B účtují nákupy zboží od dodavatelů v průběhu účetního období například MD 504 / DAL 321, popř. 211.

O příjemkách a výdejkách na sklad se při způsobu B neúčtuje.

Kurzové přepočty se provádí k okamžiku uskutečnění účetního případu. Dle ČÚS č. 001 lze za okamžik uskutečnění účetního případu, ke kterému se provádí kurzový přepočet, považovat
u odběratele den přijetí faktury.

Doporučujeme přijatou fakturu účtovat tak, že rozdíl mezi oceněním ve skladové evidenci
a cenou zásob na faktuře z titulu odlišných kurzů se zachytí v účetnictví na samostatném nákladovém analytickém účtu jako odchylka, která se k rozvahovému dni rozdělí na část, která se váže ke spotřebovaným zásobám a zůstane na účtu nákladů, a část, která se váže k inventurnímu stavu zásob a bude k rozvahovému dni z nákladů přeúčtována na účet zásob. Tento postup umožňuje ČÚS č. 015 Zásoby.

Poznámka:

Pro účely daně z přidané hodnoty při pořízení zboží z jiného členského státu se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz vyhlášený ČNB a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty, při dovozu zboží se použije kurz stanovený podle celních předpisů.