Sledujeme pro Vás vše podstatné z oblasti účetníctví a daní!

02.03.2025

FAÚ informuje o prodloužení přechodného období pro hlášení kontaktní osoby z 3. 3. 2025 do 10. 3. 2025. Na povinné osoby, které ohlásí kontaktní osobu do 10. 3. 2025, bude nahlíženo stejně jako na povinné osoby, které ohlášení kontaktní osoby stihly provést do 3. 3. 2025. Důvodem je poskytnout delší lhůtu všem dotčeným povinným osobám ke splnění povinnosti, a to s ohledem na enormní nárůst podatelů v těchto dnech a zpomalení systému pro splnění povinnosti.

02.03.2025

https://fau.gov.cz/

zákon 253/2008

25.02.2025

Ročník 2008
SBÍRKA ZÁKONŮ
ČESKÁ REPUBLIKA
Částka 80 Rozeslána dne 8. července 2008 Cena Kč 56,–
O B S A H:
253. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
254. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu
253
ZÁKON
ze dne 5. června 2008
o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy
Evropských společenství1), zároveň navazuje na přímo
použitelné předpisy Evropských společenství2) a upravuje
a) některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu,
b) některá práva a povinnosti fyzických a právnických
osob při uplatňování opatření proti legalizaci výnosů
z trestné činnosti a financování terorismu,
a to za účelem zabránění zneužívání finančního systému
k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování
terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového
jednání.
§ 2
Povinné osoby
(1) Povinnou osobou se pro účely tohoto zákona
rozumí
a) úvěrová instituce, kterou je
1. banka,
2. spořitelní a úvěrní družstvo,
3. instituce elektronických peněz,
4. osoba oprávněná vydávat elektronické peníze
na základě povolení podle zákona upravujícího
vydávání a užívání elektronických platebních
prostředků3),
b) finanční instituce, kterou, pokud není úvěrovou
institucí, je
1. centrální depozitář, osoba vedoucí evidenci navazující
na centrální evidenci cenných papírů
vedenou centrálním depozitářem, osoba vedoucí
samostatnou evidenci investičních nástrojů,
osoba vedoucí evidenci navazující na
samostatnou evidenci investičních nástrojů4),
2. organizátor trhu s investičními nástroji,
3. osoba s povolením k poskytování investičních
služeb5) s výjimkou investičního zprostředkovatele6),
4. investiční společnost, investiční fond a penzijní
fond,
5. osoba oprávněná k vydávání nebo správě bezhotovostních
platebních prostředků,
6. osoba oprávněná k poskytování leasingu, záruk,
úvěrů nebo peněžních půjček anebo k obchodování
s nimi,
Strana 3686 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému
k praní peněz a financování terorismu.
Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu
a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky exponovaných osob“ a technická kritéria pro zjednodušené
postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve
velmi omezené míře.
2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující
do Společenství nebo je opouštějící.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících
převody peněžních prostředků.
3) § 19 zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních
systémech (zákon o platebním styku), ve znění zákona č. 62/2006 Sb.
4) § 91 až 115 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.
5) § 4 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6) § 29 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
7. osoba oprávněná ke zprostředkování spoření,
leasingu, úvěrů nebo peněžních půjček,
8. pojišťovna, zajišťovna, pojišťovací zprostředkovatel
a samostatný likvidátor pojistných
událostí při výkonu činností souvisejících
s provozováním životního pojištění7), s výjimkou
pojišťovacího zprostředkovatele, u něhož
pojišťovna nese odpovědnost za škodu způsobenou
jeho činností,
9. osoba, která vykupuje dluhy a pohledávky
a obchoduje s nimi,
10. osoba oprávněná ke směnárenské činnosti
nebo k bezhotovostním obchodům s cizí měnou
podle devizového zákona,
11. osoba oprávněná k provádění nebo zprostředkování
platebních služeb, včetně peněžních
služeb, nebo poštovních služeb, jejichž účelem
je dodání poukázané peněžní částky,
12. osoba oprávněná k poradenské činnosti pro
podnikatele ve věcech kapitálové struktury,
průmyslové strategie nebo k poradenství
a službám v oblasti fúzí a koupě podniků,
13. osoba poskytující služby peněžního makléřství,
14. osoba poskytující služby úschovy cenností,
c) držitel povolení k provozování sázkových her
v kasinu podle zákona o loteriích a jiných podobných
hrách,
d) osoba oprávněná k obchodování s nemovitostmi
nebo ke zprostředkování obchodu s nimi,
e) auditor, daňový poradce a účetní,
f) soudní exekutor při provádění další činnosti exekutora
podle exekučního řádu a při úschově peněz,
cenných papírů nebo jiného majetku,
g) notář při úkonech v rámci notářské úschovy8)
anebo advokát nebo notář při úschově peněz, cenných
papírů nebo jiného majetku svého klienta,
anebo jestliže klientem požadované služby mají
spočívat nebo spočívají v jednání jménem klienta
nebo na jeho účet při
1. obstarávání koupě nebo prodeje nemovitosti
nebo podniku9) anebo jeho části,
2. správě peněz, cenných papírů, obchodních podílů
nebo jiného majetku svého klienta, včetně
jednání jménem klienta nebo na jeho účet v souvislosti
se zřízením účtu u úvěrové instituce
nebo zahraniční úvěrové instituce anebo účtu
cenných papírů a správou takového účtu,
3. zakládání, řízení nebo provozování obchodní
společnosti, podnikatelského seskupení nebo jiného
obdobného útvaru, a to bez ohledu na to,
zda se jedná o právnickou osobu či nikoliv, jakož
i získávání a shromažďovaní peněžních
prostředků nebo jiných penězi ocenitelných
hodnot za účelem založení, řízení nebo ovládání
takového subjektu, nebo
4. inkasu, platbách, převodech, vkladech nebo výběrech
prováděných při bezhotovostním i hotovostním
platebním styku, anebo jakémkoli jiném
jednání, které směřuje k pohybu peněz
nebo jej přímo vyvolá,
h) osoba nenaplňující znaky podle písmen a) až g),
poskytující jiné osobě služby, které spočívají v
1. zakládání právnických osob,
2. jednání jako statutární orgán nebo jeho člen,
další osoba, která je oprávněna jménem nebo
za právnickou osobu jednat, anebo jiná osoba
v obdobném postavení, pokud výkon této
služby je pouze dočasný a souvisí se založením
a správou právnické osoby,
3. poskytování sídla, adresy, popřípadě i dalších
s tím souvisejících služeb pro jinou právnickou
osobu,
4. jednání jako pověřený akcionář pro jinou
osobu, pokud tato není společností, jejíž cenné
papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném
trhu a která podléhá požadavkům na zveřejnění
informací rovnocenným požadavkům
práva Evropských společenství, nebo
5. jednání jejím jménem nebo na její účet při činnostech
uvedených v písmenu g),
i) osoba, která poskytuje služby uvedené v písmenu
h) v rámci svěřeneckého vztahu nebo jiného
obdobného smluvního vztahu podle cizího právního
řádu,
j) osoba oprávněná k obchodování s kulturními památkami10)
nebo s předměty kulturní hodnoty11)
nebo ke zprostředkování takových obchodů,
Částka 80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3687
7) § 2 odst. 1 písm. v) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.
8) § 81 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
9) § 5 obchodního zákoníku.
10) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
11) § 1 odst. 1 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 80/2004 Sb.
k) osoba oprávněná k obchodování s použitým zbožím
nebo ke zprostředkování takových obchodů
nebo k přijímání věcí do zástavy.
(2) Povinnou osobou je rovněž
a) zahraniční právnická nebo fyzická osoba uvedená
v odstavci 1, která na území České republiky působí
prostřednictvím své pobočky, organizační
složky nebo provozovny, a to v rozsahu činnosti
touto pobočkou, organizační složkou nebo provozovnou
vykonávané,
b) na území České republiky působící zahraniční
osoba, pokud jako podnikatel vykonává činnosti
uvedené v odstavci 1,
c) Středisko cenných papírů,
d) podnikatel, který není uveden v odstavci 1, jestliže
přijímá platbu v hotovosti v hodnotě 15 000 EUR
nebo vyšší,
e) právnická osoba, která není podnikatelem, pokud
je oprávněna poskytovat jako službu některou
z činností uvedených v odstavci 1, nebo pokud
přijímá platbu v hotovosti v hodnotě 15 000 EUR
nebo vyšší.
(3) Povinnou osobou není, s výjimkou osoby uvedené
v odstavci 2 písm. d) a e), osoba, která činnosti
uvedené v odstavci 1 nevykonává jako předmět svého
podnikání.
§ 3
Základní pojmy
(1) Legalizací výnosů z trestné činnosti se pro
účely tohoto zákona rozumí jednání sledující zakrytí
nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody
vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že
jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem;
uvedené jednání spočívá například
a) v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že
pochází z trestné činnosti, za účelem jeho utajení
nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání
osobě, která se účastní páchání takové činnosti,
aby unikla právním důsledkům svého jednání,
b) v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje,
umístění, pohybu majetku nebo nakládání s ním
nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím,
že tento majetek pochází z trestné činnosti,
c) v nabytí, držení, použití majetku nebo nakládání
s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti,
nebo
d) ve zločinném spolčení osob nebo jiné formě součinnosti
za účelem jednání uvedeného pod písmeny
a), b) nebo c).
(2) Financováním terorismu je
a) shromažďování nebo poskytnutí peněžních prostředků
nebo jiného majetku s vědomím, že bude,
byť i jen zčásti, použit ke spáchání trestného činu
teroru12), teroristického útoku13) nebo trestného
činu, který má umožnit nebo napomoci spáchání
takového trestného činu14), nebo k podpoře osoby
nebo skupiny osob připravujících se ke spáchání
takového trestného činu, nebo
b) jednání vedoucí k poskytnutí odměny nebo odškodnění
pachatele trestného činu teroru, teroristického
útoku nebo trestného činu, který má
umožnit nebo napomoci spáchání takového trestného
činu14), nebo osoby pachateli blízké ve
smyslu trestního zákona15), nebo sbírání prostředků
na takovou odměnu nebo na odškodnění.
(3) Pro účely tohoto zákona není rozhodující, zda
k jednání uvedenému v odstavci 1 nebo 2 nebo ke spáchání
trestného činu došlo nebo má dojít zcela nebo
zčásti na území České republiky nebo v cizině.
§ 4
Další pojmy
(1) Obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí
každé jednání povinné osoby s jinou osobou, pokud
takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné
osoby nebo k poskytnutí služby této jiné osobě.
(2) Obchodním vztahem se pro účely tohoto zákona
rozumí smluvní vztah mezi povinnou osobou a jinou
osobou, jehož účelem je nakládání s majetkem této
jiné osoby nebo poskytování služeb této jiné osobě,
jestliže je při vzniku smluvního vztahu s přihlédnutím
ke všem okolnostem zřejmé, že bude obsahovat opakující
se plnění.
(3) Příkazem klienta se pro účely tohoto zákona
rozumí každý jeho úkon, na jehož základě má povinná
osoba nakládat s majetkem.
Strana 3688 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
12) § 93 trestního zákona.
13) § 95 trestního zákona.
14) Čl. 1 až 4 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (2002/475/SVV).
15) § 89 odst. 8 trestního zákona.
(4) Skutečným majitelem se pro účely tohoto zákona
rozumí
a) u podnikatele
1. fyzická osoba, která fakticky nebo právně vykonává
přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na
řízení nebo provozování podniku tohoto podnikatele;
nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný
prostřednictvím jiné osoby nebo jiných
osob,
2. fyzická osoba, která sama nebo na základě dohody
s jiným společníkem nebo společníky
disponuje více než 25 % hlasovacích práv tohoto
podnikatele; disponováním s hlasovacími
právy se rozumí možnost vykonávat hlasovací
práva na základě vlastního uvážení bez ohledu
na to, zda a na základě jakého právního důvodu
jsou vykonávána, popřípadě možnost ovlivňovat
výkon hlasovacích práv jinou osobou,
3. fyzické osoby jednající ve shodě, které disponují
více než 25 % hlasovacích práv tohoto
podnikatele, nebo
4. fyzická osoba, která je na základě jiné skutečnosti
příjemcem výnosů z činnosti tohoto podnikatele,
b) u nadace nebo nadačního fondu
1. fyzická osoba, která má být příjemcem alespoň
25 % z rozdělovaných prostředků, nebo
2. nebylo-li rozhodnuto, kdo bude příjemcem výnosů
nadace nebo nadačního fondu, fyzická
osoba nebo okruh osob, v jejichž zájmu byly
založeny, nebo v jejichž zájmu působí,
c) u sdružení podle jiného právního předpisu16),
obecně prospěšné společnosti anebo jiné obdobné
osoby a v případě svěřeneckého vztahu nebo jiného
obdobného vztahu podle cizího právního
řádu fyzická osoba,
1. která disponuje více než 25%jejich hlasovacích
práv nebo majetku,
2. která má být příjemcem alespoň 25 % z rozdělovaných
prostředků, nebo
3. v jejímž zájmu byly založeny nebo v jejímž
zájmu působí, nebylo-li rozhodnuto, kdo bude
příjemcem jejich výnosů.
(5) Politicky exponovanou osobou se pro účely
tohoto zákona rozumí
a) fyzická osoba, která je ve významné veřejné funkci
s celostátní působností, jako je například hlava
státu nebo předseda vlády, ministr, náměstek nebo
asistent ministra, člen parlamentu, člen nejvyššího
soudu, ústavního soudu nebo jiného vyššího soudního
orgánu, proti jehož rozhodnutí obecně až na
výjimky nelze použít opravné prostředky, člen
účetního dvora, člen vrcholného orgánu centrální
banky, vysoký důstojník v ozbrojených silách
nebo sborech, člen správního, řídicího nebo kontrolního
orgánu podniku ve vlastnictví státu, velvyslanec
nebo chargé d´affaires, nebo fyzická
osoba, která obdobné funkce vykonává v orgánech
Evropské unie nebo jiných mezinárodních organizací,
a to po dobu výkonu této funkce a dále po
dobu jednoho roku po ukončení výkonu této
funkce, a která
1. má bydliště mimo Českou republiku, nebo
2. takovou významnou veřejnou funkci vykonává
mimo Českou republiku,
b) fyzická osoba, která
1. je k osobě uvedené v písmenu a) ve vztahu manželském,
partnerském anebo v jiném obdobném
vztahu nebo ve vztahu rodičovském,
2. je k osobě uvedené v písmenu a) ve vztahu syna
nebo dcery nebo je k synovi nebo dceři osoby
uvedené v písmenu a) osobou ve vztahu manželském
(zeťové, snachy), partnerském nebo
v jiném obdobném vztahu,
3. je společníkem nebo skutečným majitelem
stejné právnické osoby, popřípadě svěřenectví
nebo jiného obdobného právního uspořádání
podle cizího právního řádu, jako osoba uvedená
v písmenu a), nebo je o ní povinné osobě
známo, že je v jakémkoli jiném blízkém podnikatelském
vztahu s osobou uvedenou v písmenu
a), nebo
4. je skutečným majitelem právnické osoby, popřípadě
svěřenectví nebo jiného obdobného
právního uspořádání podle cizího právního
řádu, o kterém je známo, že bylo vytvořeno
ve prospěch osoby uvedené v písmenu a).
(6) Průkazem totožnosti se pro účely tohoto zákona
rozumí doklad vydaný orgánem veřejné správy,
v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození
a z něhož je patrná podoba, popřípadě i jiný údaj
umožňující identifikovat osobu, která doklad předkládá,
jako jeho oprávněného držitele.
(7) Korespondenčním bankovním vztahem se pro
účely tohoto zákona rozumí smluvní vztah mezi úvěČástka
80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3689
16) § 20f a násl. občanského zákoníku.
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
rovou institucí nebo zahraniční úvěrovou institucí, působící
prostřednictvím své pobočky na území České
republiky, a úvěrovou nebo obdobnou institucí v zahraničí,
který úvěrové instituci, zahraniční úvěrové instituci,
působící prostřednictvím své pobočky na území
České republiky, anebo úvěrové nebo obdobné instituci
v zahraničí umožňuje provádět platby do zahraničí,
nebo přijímat platby ze zahraničí prostřednictvím
druhé smluvní strany.
§ 5
Identifikační údaje
Pro účely tohoto zákona se identifikačními údaji
rozumí
a) u fyzické osoby všechna jména a příjmení, rodné
číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, místo
narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní
občanství; jde-li o podnikající fyzickou osobu, též
její obchodní firma, odlišující dodatek nebo další
označení, místo podnikání a identifikační číslo,
b) u právnické osoby obchodní firma nebo název
včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení,
sídlo, identifikační číslo nebo obdobné číslo přidělované
v zahraničí; u osob, které jsou jejím statutárním
orgánem nebo jeho členem, údaje podle
písmene a).
§ 6
Podezřelý obchod
(1) Podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona
rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících
podezření ze snahy o legalizaci výnosů
z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité
prostředky jsou určeny k financování terorismu, anebo
jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření
nasvědčovat, a to pokud například
a) klient provádí výběry nebo převody na jiné účty
bezprostředně po hotovostních vkladech,
b) během jednoho dne nebo ve dnech bezprostředně
následujících uskuteční klient nápadně více peněžních
operací, než je pro jeho činnost obvyklé,
c) počet účtů zřizovaných klientem je ve zjevném
nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti
nebo jeho majetkovým poměrům,
d) klient provádí převody majetku, které zjevně nemají
ekonomický důvod,
e) prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají
povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské
činnosti nebo jeho majetkovým poměrům,
f) účet je využíván v rozporu s účelem, pro který byl
zřízen,
g) klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat
zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti
skutečného majitele,
h) klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze
státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje
opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
a financování terorismu, nebo
i) povinná osoba má pochybnosti o pravdivosti získaných
identifikačních údajů o klientovi.
(2) Podezřelým je obchod vždy, pokud
a) klientem nebo skutečným majitelem je osoba, vůči
níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce
podle zákona o provádění mezinárodních
sankcí17),
b) předmětem obchodu je nebo má být zboží nebo
služby, vůči nimž Česká republika uplatňuje
sankce podle zákona o provádění mezinárodních
sankcí17), nebo
c) klient se odmítá podrobit kontrole nebo odmítá
uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.
ČÁST DRUHÁ
ZÁKLADNÍ POVINNOSTI POVINNÝCH OSOB
HLAVA I
IDENTIFIKACE A KONTROLA KLIENTA
§ 7
Povinnost identifikace
(1) Jestliže je povinná osoba účastníkem obchodu
v hodnotě převyšující částku 1 000 EUR, před jeho
uskutečněním vždy identifikuje klienta, pokud tento
zákon dále nestanoví jinak.
(2) Bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1
identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud
jde o
a) podezřelý obchod,
b) vznik obchodního vztahu,
c) uzavření smlouvy o účtu, vkladu na vkladní knížce
nebo vkladním listu nebo sjednání jiné formy
vkladu,
Strana 3690 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
17) § 2 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí.
d) uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky
nebo smlouvy o úschově,
e) uzavření smlouvy o životním pojištění, má-li
klient právo jednostranně hradit další pojistné
nad sjednaný rámec plateb jednorázového nebo
běžně placeného pojistného,
f) nákup nebo přijetí kulturních památek, předmětů
kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez
dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich
prodeje anebo přijímání věcí do zástavy, nebo
g) výplatu zůstatku zrušeného vkladu z vkladní
knížky na doručitele.
(3) Povinná osoba identifikuje osobu, která má
právo na plnění ze životního pojištění, nejpozději
v době vyplacení pojistného plnění.
§ 8
Provádění identifikace
(1) První identifikaci klienta, který je fyzickou
osobou, a každé fyzické osoby jednající jménem
klienta, který je právnickou osobou, provede povinná
osoba za fyzické přítomnosti identifikovaného, pokud
není v tomto zákoně stanoveno jinak.
(2) Při identifikaci klienta, který je
a) fyzickou osobou, povinná osoba identifikační
údaje zaznamená a ověří z průkazu totožnosti,
jsou-li v něm uvedeny, a dále zaznamená druh
a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán,
který jej vydal, a dobu jeho platnosti; současně
ověří shodu podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti,
b) právnickou osobou, povinná osoba identifikační
údaje zaznamená a ověří z dokladu o existenci
právnické osoby a v rozsahu podle písmene a) provede
identifikaci fyzické osoby, která jejím jménem
jedná v daném obchodu; je-li statutárním
orgánem, jeho členem nebo skutečným majitelem
této právnické osoby jiná právnická osoba, zaznamená
i její identifikační údaje.
(3) Je-li klient zastoupen na základě plné moci,
provádí se identifikace zmocněnce podle odstavce 2
a dále předložením plné moci; tato plná moc se nevyžaduje,
jestliže osoba, která jinak nebyla zmocněna
k nakládání s peněžními prostředky na účtu, ukládá
na účet hotovost a současně doručuje povinné osobě
již vyplněné a oprávněnou osobou podepsané doklady,
nebo pouze doručuje doklady, na základě kterých má
být uskutečněna dispozice s peněžními prostředky na
účtu.
(4) Je-li klient zastoupen zákonným zástupcem,
provádí se identifikace zákonného zástupce podle odstavce
2. Zákonný zástupce doloží identifikační údaje
zastoupeného.
(5) Při dalších obchodech s klientem, který byl již
identifikován podle odstavce 2, ověří povinná osoba
vhodným způsobem totožnost konkrétní jednající fyzické
osoby. Toto ověření lze provést i bez fyzické
přítomnosti klienta, který je fyzickou osobou, nebo
fyzické osoby jednající jménem klienta, který je právnickou
osobou.
(6) V době trvání obchodního vztahu nebo při
dalších obchodech povinná osoba kontroluje platnost
a úplnost identifikačních údajů klienta, informací získaných
v rámci kontroly klienta (§ 9) nebo důvodnost
výjimky z kontroly klienta (§ 13) a zaznamenává jejich
změny.
(7) Jestliže povinná osoba při uzavírání obchodu
má podezření, že klient nejedná svým jménem nebo že
zastírá, že jedná za třetí osobu, vyzve klienta, aby doložil
plnou moc podle odstavce 3. Každý je povinen
této výzvě vyhovět, pokud jiný právní předpis nestanoví
jinak; advokát nebo notář může tuto povinnost
vůči povinné osobě splnit též předáním kopií příslušných
částí dokladů, z nichž identifikační údaje zjistil.
(8) Klient poskytne povinné osobě informace,
které jsou k provedení identifikace nezbytné, včetně
předložení příslušných dokladů. Povinná osoba může
pro účely tohoto zákona pořizovat kopie nebo výpisy
z předložených dokladů a zpracovávat takto získané
informace k naplnění účelu tohoto zákona.
§ 9
Kontrola klienta
(1) Povinná osoba před uskutečněním jednotlivého
obchodu v hodnotě 15 000 EUR nebo vyšší, obchodu,
na který se vztahuje povinnost identifikace podle
§ 7 odst. 2 písm. a) až d), obchodu s politicky exponovanou
osobou a dále v době trvání obchodního
vztahu provádí také kontrolu klienta. Klient poskytne
povinné osobě informace, které jsou k provedení kontroly
nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů.
Povinná osoba může pro účely tohoto zákona pořizovat
kopie nebo výpisy z předložených dokladů a zpracovávat
takto získané informace k naplnění účelu tohoto
zákona.
(2) Kontrola klienta zahrnuje
a) získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu
nebo obchodního vztahu,
b) zjišťování skutečného majitele, pokud klientem je
právnická osoba,
c) získání informací potřebných pro provádění průběžného
sledování obchodního vztahu včetně přeČástka
80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3691
zkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného
vztahu za účelem zjištění, zda uskutečňované
obchody jsou v souladu s tím, co povinná osoba ví
o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém
profilu,
d) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků.
(3) Povinná osoba provádí kontrolu klienta podle
odstavce 2 v rozsahu potřebném k posouzení možného
rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování
terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního
vztahu, produktu nebo obchodu. Osobám oprávněným
k provádění kontroly plnění povinností podle tohoto
zákona (§ 35) povinná osoba odůvodní přiměřenost
rozsahu kontroly klienta nebo ověření splnění podmínek
pro výjimku z identifikace a kontroly klienta podle
§ 13, a to s ohledem na výše uvedená rizika.
§ 10
Identifikace klienta provedená notářem,
krajským úřadem nebo obecním úřadem
(1) Jestliže provedení první identifikace klienta
povinnou osobou podle § 8 odst. 1 brání vážné důvody,
na základě žádosti klienta nebo povinné osoby
může takovou identifikaci provést notář anebo v přenesené
působnosti krajský úřad nebo obecní úřad obce
s rozšířenou působností.
(2) Notář nebo úřad uvedený v odstavci 1 sepíše
o identifikaci listinu, která je veřejnou listinou, v níž
uvede
a) kdo, na čí žádost a pro jaký účel identifikaci provedl,
b) identifikační údaje klienta,
c) osvědčení prohlášení identifikované fyzické osoby,
osoby jednající jménem identifikované právnické
osoby nebo zástupce identifikované osoby o účelu
provedené identifikace a o potvrzení správnosti
identifikace, popřípadě o výhradách k provedené
identifikaci,
d) místo a datum sepsání listiny, popřípadě místo
a datum, kde a kdy k identifikaci došlo, jsou-li
odlišná od místa nebo data sepsání,
e) podpis toho, kdo provedl identifikaci, otisk jeho
úředního razítka a pořadové číslo evidence listin
o identifikaci.
(3) Přílohou listiny o identifikaci jsou kopie těch
částí dokladů, použitých k identifikaci, z nichž lze zjistit
identifikační údaje a dále druh a číslo průkazu totožnosti,
stát, popřípadě orgán, který jej vydal, a dobu jeho
platnosti, a kopie žádosti, byla-li podána písemně. Je-li
tímto způsobem prováděna identifikace zmocněnce, je
přílohou i originál plné moci nebo její ověřená kopie.
Uvedené přílohy se pevně spojí do svazku k listině
o identifikaci.
(4) Kopie dokladů musí být pořízeny takovým
způsobem, aby příslušné údaje byly čitelné a byla zajištěna
možnost jejich uchování po dobu stanovenou
v § 16, a musí obsahovat i kopii vyobrazení identifikované
fyzické osoby v průkazu totožnosti v takové kvalitě,
aby umožňovala ověření shody podoby.
(5) Notář a úřad uvedený v odstavci 1 vede samostatnou
evidenci listin o identifikaci, která obsahuje
a) pořadové číslo a datum sepsání,
b) údaje o identifikované osobě
1. jméno, příjmení, trvalý nebo jiný pobyt, rodné
číslo nebo datum narození identifikované fyzické
osoby nebo fyzické osoby jednající za
identifikovanou právnickou osobu,
2. v případě identifikace právnické osoby její obchodní
firmu nebo název včetně odlišujícího
dodatku nebo dalšího označení, identifikační
číslo a sídlo,
c) účel identifikace.
(6) Evidence listin o identifikaci se vede po dobu
kalendářního roku. Po jejím uzavření je uložena po
dobu 10 let.
§ 11
Převzetí identifikace
(1) Povinná osoba nemusí provést identifikaci
klienta, zjištění informací o účelu a zamýšlené povaze
obchodu nebo obchodního vztahu podle § 9 odst. 2
písm. a) a zjištění skutečného majitele podle § 9 odst. 2
písm. b), pokud tyto úkony byly provedeny
a) úvěrovou nebo finanční institucí, s výjimkou finanční
instituce uvedené v § 2 odst. 1 písm. b)
bodech 10 a 11, nebo
b) zahraniční úvěrovou nebo finanční institucí, s výjimkou
osoby oprávněné ke směnárenské činnosti
nebo finanční instituce zajišťující převody nebo zasílání
peněz, jestliže působí na území státu, který jí
ukládá srovnatelným způsobem povinnost identifikace,
kontroly klienta a uchování záznamů, podléhá
v tomto státu zákonné povinné profesní registraci
a je nad ní vykonáván dohled, zahrnující kontrolu
plnění těchto opatření, včetně možnosti kontroly
jednotlivých obchodů a kontroly na místě.
(2) Povinná osoba, která postupuje podle odstavce
1, musí mít zajištěno poskytnutí informací,
včetně kopií příslušných dokladů o identifikaci klienta,
účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu a totožnosti
skutečného majitele od úvěrové nebo finanční instituce,
popřípadě od zahraniční úvěrové nebo finanční
Strana 3692 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
instituce, která identifikaci nebo zjištění příslušných
údajů provedla. Úvěrová nebo finanční instituce se souhlasem
identifikované osoby na vyžádání neprodleně
poskytne informace včetně kopií příslušných dokladů
podle věty první jiné povinné osobě, pokud tato na ni
při identifikaci klienta nebo zjištění příslušných údajů
spoléhá.
(3) Povinná osoba nepřevezme informace o identifikaci
klienta, informace o účelu a zamýšlené povaze
obchodu nebo obchodního vztahu nebo zjištění skutečného
majitele podle odstavců 1 a 2, vzniká-li pochybnost
o správnosti nebo úplnosti těchto informací.
(4) V případě smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku podle občanského zákoníku provede
povinná osoba identifikaci klienta tak, že
a) první platba z této smlouvy bude uskutečněna
prostřednictvím účtu vedeného na jméno klienta
u úvěrové instituce nebo u zahraniční úvěrové instituce
působící na území členského státu Evropské
unie nebo Evropského hospodářského prostoru,
b) klient zašle povinné osobě kopii dokladu, potvrzujícího
existenci účtu podle písmene a), kopie příslušných
částí průkazu totožnosti a nejméně jednoho
dalšího podpůrného dokladu, z nichž lze
zjistit identifikační údaje a dále druh a číslo průkazu
totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej
vydal, a dobu jeho platnosti; kopie musí být pořízeny
způsobem uvedeným v § 10 odst. 4.
(5) Úvěrová nebo finanční instituce nemusí provést
identifikaci klienta, zjištění informací o účelu a zamýšlené
povaze obchodu nebo obchodního vztahu podle
§ 9 odst. 2 písm. a) a zjištění skutečného majitele
podle § 9 odst. 2 písm. b), pokud tyto úkony byly před
uskutečněním obchodu provedeny osobou, která jedná
jejím jménem a na její účet a je vázána jejími vnitřními
předpisy, a jestliže úvěrová nebo finanční instituce nese
odpovědnost za škodu způsobenou činností této osoby.
Informace včetně kopií příslušných dokladů podle
věty první, pokud byly pořizovány, se ukládají u povinné
osoby.
(6) Úvěrová nebo finanční instituce při poskytování
investičních služeb nemusí provést identifikaci
klienta, zjištění informací o účelu a zamýšlené povaze
obchodu nebo obchodního vztahu podle § 9 odst. 2
písm. a) a zjištění skutečného majitele podle § 9 odst. 2
písm. b), pokud tyto úkony byly provedeny investičním
zprostředkovatelem v souladu s tímto zákonem
a jejími vnitřními předpisy. Povinná osoba za provedení
těchto úkonů odpovídá, jako by je provedla sama.
(7) V případech uvedených v odstavcích 1 a 4 až 6
povinná osoba ověří, zda jsou splněny uvedené podmínky
a zda podle informací, které má povinná osoba
k dispozici, nepředstavuje některý z klientů, některý
z produktů nebo některý konkrétní obchod zvýšené
riziko zneužití pro legalizaci výnosů z trestné činnosti
nebo financování terorismu. V případě pochybnosti se
výjimka neuplatní.
§ 12
Společné ustanovení k identifikaci podle § 10 a 11
Byla-li provedena identifikace a další úkony podle
§ 10 nebo podle § 11 odst. 4 a 6, identifikační údaje
a další informace a doklady tam uvedené musí být uloženy
u povinné osoby před uskutečněním obchodu.
§ 13
Výjimky z povinnosti identifikace a kontroly klienta
(1) Povinná osoba nemusí provádět identifikaci
a kontrolu klienta, pokud je klient
a) úvěrovou nebo finanční institucí,
b) zahraniční úvěrovou nebo finanční institucí působící
na území státu, který ukládá této instituci v oblasti
boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
a financování terorismu povinnosti rovnocenné
požadavkům práva Evropských společenství1),
a s ohledem na plnění těchto povinností je nad ní
vykonáván dohled,
c) společností, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování
na regulovaném trhu, a která podléhá
požadavkům na zveřejnění informací rovnocenným
požadavkům práva Evropských společenství,
d) skutečným majitelem peněžních prostředků uložených
na účtu úschov notáře, advokáta, soudního
exekutora nebo soudu,
e) ústředním orgánem státní správy České republiky,
Českou národní bankou nebo vyšším územním
samosprávným celkem, nebo
f) klientem,
1. kterému byly svěřeny významné veřejné funkce
podle předpisů Evropských společenství
a Evropské unie,
2. jehož identifikační údaje jsou veřejně dostupné
a není důvod pochybovat o jejich správnosti,
3. jehož činnosti jsou průhledné,
4. jehož účetnictví podává věrný a poctivý obraz
předmětu účetnictví a finanční situace,
5. který je odpovědný buď orgánu Evropské unie
nebo orgánům členského státu Evropské unie
nebo Evropského hospodářského prostoru,
anebo u něhož existují jiné vhodné kontrolní
postupy zajišťující kontrolu jeho činnosti.
Částka 80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3693
(2) Povinnost identifikovat a kontrolovat klienta
není třeba plnit u
a) smlouvy o životním pojištění nebo o penzijním
připojištění se státním příspěvkem, jestliže jednorázové
pojistné nebo vklad nepřesahuje částku
2 500 EUR, nebo pokud běžné pojistné nebo souhrn
pravidelných vkladů v jednom kalendářním
roce nepřesahuje částku 1 000 EUR,
b) systémů zaměstnaneckého penzijního pojištění,
provozovaných na území České republiky institucemi
z členských států Evropské unie nebo států
Evropského hospodářského prostoru podle jiného
právního předpisu18), pokud jsou příspěvky placeny
srážkou ze mzdy a pravidla systému nedovolují
postoupení členského podílu v rámci příslušného
systému,
c) elektronických peněz podle jiného právního předpisu19),
pokud nejvyšší částka uložená na elektronickém
peněžním prostředku, který nelze dobíjet,
nepřekročí 150 EUR, nebo, pokud lze elektronický
peněžní prostředek dobíjet, je pro kalendářní
rok stanoven celkový limit ve výši
2 500 EUR, s výjimkou případů, kdy majitel
v témže kalendářním roce zpětně vymění celkem
1 000 EUR nebo více, nebo
d) dalších produktů, pokud představují nízké riziko
zneužití k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo
financování terorismu a splňují současně následující
podmínky:
1. smlouva o poskytnutí produktu má vždy písemnou
formu,
2. platby v rámci tohoto produktu se provádějí
pouze prostřednictvím účtu vedeného na jméno
klienta u úvěrové instituce nebo zahraniční úvěrové
instituce, působící na území členského
státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského
prostoru, nebo působící na území
státu, který jí ukládá v oblasti boje proti legalizaci
výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
povinnosti rovnocenné požadavkům
práva Evropských společenství1) a s ohledem
na plnění těchto povinností je nad ní vykonáván
dohled,
3. daný produkt ani jednotlivé platby nejsou anonymní
a jejich povaha je taková, že umožňují
rozpoznání podezřelého obchodu,
4. daný produkt má předem stanovený limit maximální
hodnoty obchodu, který nepřekročí
částku 15 000 EUR, a v případě spořících produktů
nepřekročí jednorázový vklad částku
2 500 EUR nebo součet pravidelných vkladů
v kalendářním roce nepřekročí částku
1 000 EUR,
5. plnění z daného produktu nelze uskutečnit ve
prospěch třetích stran, kromě případů úmrtí,
invalidity, překročení předem určeného pokročilého
věku nebo podobných událostí,
6. u produktů umožňujících investovat prostředky
do finančního majetku nebo pohledávek,
včetně pojištění nebo jiného druhu podmíněných
pohledávek, jsou plnění z tohoto produktu
uskutečnitelná pouze v dlouhých časových
lhůtách, daný produkt nemůže být
použit jako zajištění a neprovádí se žádné
zrychlené platby, nejsou využita ustanovení
o odstoupení a v průběhu obchodního vztahu
není učiněn úkon k jeho předčasnému ukončení.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 povinná
osoba ověří, zda jsou splněny uvedené podmínky
a zda podle informací, které má povinná osoba k dispozici,
nepředstavuje některý z klientů, některý z produktů
nebo některý konkrétní obchod zvýšené riziko
zneužití pro legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo
financování terorismu. V případě pochybnosti se výjimka
podle odstavců 1 a 2 neuplatní.
(4) Výjimka podle odstavce 2 se nepoužije
u klienta, který je politicky exponovanou osobou.
§ 14
Výjimka z povinnosti uvádět informace
o plátci při převodech peněžních prostředků
Povinnosti podle přímo použitelného předpisu
Evropských společenství, kterým se stanoví povinnost
doprovázet převody peněžních prostředků informacemi
o plátci20), se nevztahují na převody peněžních
prostředků nebo peněžní služby, jimiž se provádí
platba za poskytování zboží a služeb, pokud
a) se převod uskuteční v České republice,
b) poskytovatel platebních služeb příjemce je pro-
Strana 3694 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
18) Zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění z členských států Evropské unie na území
České republiky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
19) Zákon č. 124/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006.
střednictvím příjemce platby vždy schopen určit
konkrétního plátce a účel platby,
c) převáděná částka nepřekročí částku 1 000 EUR.
§ 15
Neuskutečnění obchodu
(1) Povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu
nebo uzavření obchodního vztahu v případě, že je dána
identifikační povinnost podle § 7 odst. 1 nebo 2 a klient
se odmítne podrobit identifikaci anebo odmítne doložit
plnou moc podle § 8 odst. 3, neposkytne potřebnou
součinnost při kontrole podle § 9, nebo z jiného důvodu
nelze provést identifikaci anebo kontrolu klienta,
anebo má-li osoba provádějící identifikaci nebo kontrolu
pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých
klientem nebo o pravosti předložených dokladů.
(2) Povinná osoba neuskuteční obchod s politicky
exponovanou osobou, pokud jí není znám původ majetku
užitého v obchodu.
(3) Zaměstnanec povinné osoby neuskuteční obchod
s politicky exponovanou osobou bez souhlasu
bezprostředního nadřízeného nebo statutárního orgánu
této povinné osoby.
HLAVA II
UCHOVÁVÁNÍ INFORMACÍ
§ 16
Uchovávání údajů povinnou osobou
(1) Identifikační údaje získané podle § 8 odst. 1
a 2 nebo na základě přímo použitelného předpisu
Evropských společenství, kterým se stanoví povinnost
doprovázet převody peněžních prostředků informacemi
o plátci20), kopie dokladů předložených k identifikaci,
byly-li pořizovány, údaj o tom, kdo a kdy provedl
první identifikaci klienta, dokumenty odůvodňující výjimku
z identifikace a kontroly klienta podle § 13,
a v případě zastupování originál nebo ověřenou kopii
plné moci, uchovává povinná osoba po dobu 10 let od
ukončení obchodního vztahu s klientem.
(2) Údaje a doklady o obchodech spojených s povinností
identifikace uchovává povinná osoba nejméně
10 let po uskutečnění obchodu nebo ukončení obchodního
vztahu.
(3) Povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. j)
a k) uchovává údaje a doklady po dobu nejméně 10 let
po ukončení obchodu nebo obchodního vztahu, byla-li
hodnota obchodu 10 000 EUR nebo vyšší; v ostatních
případech 5 let po ukončení obchodu.
(4) Lhůta podle odstavců 1 až 3 začíná běžet
prvním dnem kalendářního roku následujícího po roce,
ve kterém byl uskutečněn poslední úkon obchodu
známý povinné osobě.
§ 17
Spolupráce při uchovávání údajů
Jestliže se na konkrétním obchodu s týmž klientem
podílí více povinných osob, mohou být údaje podle
§ 16 uchovávány pouze u některé z nich za předpokladu,
že ostatní zúčastněné povinné osoby mají zajištěno
poskytování potřebných informací včetně kopií
příslušných dokladů bez zbytečného odkladu.
HLAVA III
POSTUP PŘI PODEZŘELÉM OBCHODU
§ 18
Oznámení podezřelého obchodu
(1) Zjistí-li povinná osoba v souvislosti se svou
činností podezřelý obchod, oznámí to Ministerstvu financí
(dále jen „ministerstvo“) bez zbytečného odkladu,
nejpozději do 5 kalendářních dnů ode dne zjištění
podezřelého obchodu. Vyžadují-li to okolnosti
případu, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, oznámí
povinná osoba podezřelý obchod neprodleně po jeho
zjištění.
(2) V oznámení podezřelého obchodu uvede povinná
osoba identifikační údaje toho, koho se oznámení
týká, identifikační údaje všech dalších účastníků obchodu,
které má v době podání oznámení k dispozici,
informace o podstatných okolnostech obchodu a jakékoli
další informace, které by mohly s podezřelým obchodem
souviset a jsou významné pro jeho posouzení
z hlediska opatření proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti nebo financování terorismu.
(3) V oznámení se neuvádí údaje o zaměstnanci
povinné osoby nebo osobě v obdobném pracovněprávním
vztahu, která podezřelý obchod zjistila.
(4) Oznámení podezřelého obchodu přijímá ministerstvo
prostřednictvím Finančního analytického
útvaru, který je jeho součástí. Způsobem umožňujícím
dálkový přístup zveřejní ministerstvo adresu pro doručování
a další možnosti spojení pro podávání oznámení
podezřelého obchodu.
(5) Jestliže se oznámení podle odstavce 2 týká
rovněž majetku, na který se vztahuje mezinárodní
sankce vyhlášená za účelem udržení nebo obnovení
mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních
lidských práv nebo boje proti terorismu, povinná osoba
na to v oznámení upozorní. V oznámení uvede dále
i stručný popis tohoto majetku, údaje o jeho umístění
Částka 80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3695
a jeho vlastníkovi, pokud je oznamovateli znám, a informaci,
zda hrozí bezprostřední nebezpečí poškození,
znehodnocení nebo užití tohoto majetku v rozporu se
zákonem.
(6) Oznamovatel současně sdělí ministerstvu
jméno, příjmení a pracovní zařazení kontaktní osoby
(§ 22) nebo osoby, která za povinnou osobu zpracovávala
oznámení podezřelého obchodu, a možnosti telefonického,
popřípadě elektronického spojení s touto
osobou, pokud tyto informace nemá ministerstvo k dispozici.
(7) Zjistí-li v souvislosti se svou činností podezřelý
obchod více povinných osob společně, na základě
sdílení informací podle § 39 odst. 2, je splněna povinnost
oznámit podezřelý obchod podle odstavců 2 až 4
všemi povinnými osobami, pokud oznámení podá alespoň
jedna z nich, a v oznámení uvede, za které další
povinné osoby oznámení podává.
§ 19
Oznámení podezřelého obchodu se podává písemně
doporučeným dopisem nebo ústně do protokolu
v místě určeném po předchozí domluvě. Za písemné
oznámení se považuje též oznámení podané elektronicky
technickými prostředky zajišťujícími zvláštní
ochranu přenášených údajů.
§ 20
Odklad splnění příkazu klienta
(1) Pokud hrozí nebezpečí, že bezodkladným splněním
příkazu klienta by mohlo být zmařeno nebo
podstatně ztíženo zajištění výnosu z trestné činnosti
nebo prostředků určených k financování terorismu, povinná
osoba může splnit příkaz klienta týkající se podezřelého
obchodu nejdříve po uplynutí 24 hodin od přijetí
oznámení podezřelého obchodu ministerstvem.
Majetek, jehož se příkaz klienta týká, vhodným způsobem
zajistí proti manipulaci, která by byla v rozporu
s účelem tohoto zákona. Na odklad splnění příkazu
klienta upozorní povinná osoba ministerstvo v oznámení
o podezřelém obchodě.
(2) Podle odstavce 1 se nepostupuje v případě,
kdy odložení splnění příkazu klienta není možné, zejména
u operací prováděných elektronickými platebními
prostředky, nebo kdy je povinné osobě známo,
že by takové odložení mohlo zmařit nebo jinak ohrozit
šetření podezřelého obchodu; o splnění příkazu klienta
povinná osoba ihned informuje ministerstvo.
(3) Jestliže hrozí nebezpečí podle odstavce 1 a šetření
podezřelého obchodu si pro složitost vyžaduje
delší dobu, ministerstvo rozhodne
a) o prodloužení doby, na kterou se odkládá splnění
příkazu klienta, nejdéle však na dobu 72 hodin od
přijetí oznámení podezřelého obchodu ministerstvem,
nebo
b) o odložení splnění příkazu klienta nebo o zajištění
majetku, který má být předmětem podezřelého
obchodu, u povinné osoby, u níž se tento majetek
nachází, až na dobu 72 hodin.
(4) Rozhodnutí o odkladu splnění příkazu klienta
nebo o zajištění majetku podle odstavce 3 nabývá
právní moci jeho vyhlášením. Vyhlášení může být provedeno
ústně, telefonicky, telefaxem nebo elektronicky;
vždy se však následně doručuje stejnopis písemného
vyhotovení. Proti rozhodnutí o odkladu splnění příkazu
klienta nebo o zajištění majetku není přípustný
rozklad. Při rozhodování o tomto opatření je účastníkem
řízení pouze povinná osoba, která podala oznámení
podezřelého obchodu, nebo u níž se nachází majetek,
který má být předmětem podezřelého obchodu.
(5) Povinná osoba obratem sdělí ministerstvu vykonání
rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) a potvrdí
čas, od něhož se počítá běh lhůty podle odstavce 3
písm. b). Ministerstvu dále průběžně podává informace
o všech podstatných skutečnostech týkajících se majetku
uvedeného v rozhodnutí.
(6) Jestliže ministerstvo do konce lhůty stanovené
v odstavci 3 povinné osobě nesdělí, že podalo trestní
oznámení, povinná osoba příkaz klienta provede.
(7) Podá-li ministerstvo ve lhůtě stanovené v odstavci
1 nebo 3 oznámení orgánu činnému v trestním
řízení podle § 32 odst. 1, povinná osoba provede příkaz
klienta po uplynutí 3 kalendářních dnů ode dne podání
trestního oznámení, pokud orgán činný v trestním řízení
do konce této lhůty nerozhodne o odnětí nebo
zajištění předmětu podezřelého obchodu. O podání
trestního oznámení informuje ministerstvo povinnou
osobu před uplynutím lhůty podle odstavce 1 nebo 3.
HLAVA IV
DALŠÍ POVINNOSTI POVINNÝCH OSOB
§ 21
Systém vnitřních zásad
(1) Povinná osoba zavede a uplatňuje odpovídající
postupy vnitřní kontroly a komunikace za účelem naplnění
povinností stanovených tímto zákonem.
(2) Povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a)
až d), h) a i) vypracuje v rozsahu, ve kterém provádí
činnosti podléhající působnosti tohoto zákona, písemně
systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření
k naplnění povinností stanovených tímto zákonem
(dále jen „systém vnitřních zásad“).
Strana 3696 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
(3) Povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b)
až d), h) a i) nemusí vypracovat systém vnitřních zásad
písemně, jestliže v oblastech činnosti podléhajících působnosti
tohoto zákona nezaměstnává další osoby,
nebo pro ni nepracují další osoby na základě jiného
vztahu.
(4) Povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b)
až d), h) a i), která smluvně vykonává činnost podléhající
působnosti tohoto zákona pouze pro jednu jinou
povinnou osobu, nemusí vypracovat vlastní systém
vnitřních zásad, pokud se řídí systémem vnitřních zásad
této jiné povinné osoby, v němž je její činnost dostatečně
popsána.
(5) Systém vnitřních zásad podle odstavce 2 zahrnuje
a) podrobný demonstrativní výčet znaků podezřelých
obchodů, které se mohou vyskytovat při činnosti
konkrétní povinné osoby,
b) způsob identifikace klienta, zahrnující opatření
k rozpoznání politicky exponovaných osob a subjektů,
vůči nimž Česká republika uplatňuje mezinárodní
sankce podle zákona o provádění mezinárodních
sankcí,
c) postupy pro provádění kontroly klienta a stanovování
rozsahu kontroly klienta odpovídající riziku
legalizace výnosů z trestné činnosti a financování
terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního
vztahu, produktu nebo obchodu,
d) přiměřené a vhodné metody a postupy pro posuzování
rizik, řízení rizik, vnitřní kontrolu a zajišťování
kontroly nad dodržováním povinností stanovených
tímto zákonem,
e) postup pro zpřístupnění údajů uchovávaných podle
části druhé hlavy II příslušným orgánům,
f) postup povinné osoby od zjištění podezřelého obchodu
do okamžiku doručení oznámení ministerstvu
tak, aby byla dodržena lhůta stanovená v § 18
odst. 1, jakož i pravidla pro zpracování podezřelého
obchodu a určení osob, které podezřelý obchod
vyhodnocují,
g) pravidla a postupy, kterými se při nabízení služeb
nebo produktů povinné osoby řídí třetí osoby jednající
jménem nebo na účet povinné osoby,
h) opatření, která vyloučí zmaření nebo podstatné
ztížení zajištění výnosu z trestné činnosti bezodkladným
splněním příkazu klienta,
i) technická a personální opatření, která zajistí provedení
odkladu splnění příkazu klienta podle § 20,
a ve stanovené lhůtě splnění povinností podle § 24,
j) v případech uvedených v § 25 odst. 4 popis doplňkových
opatření k účinnému zvládání rizika
legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování
terorismu.
(6) Úvěrová instituce, finanční instituce uvedená
v § 2 odst. 1 písm. b) bodech 5, 6, 10 a 11 a povinná
osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. c) doručí ministerstvu
systém vnitřních zásad do 60 dnů ode dne, kdy se
stala povinnou osobou; oznámení o změnách v systému
vnitřních zásad doručí do 30 dnů ode dne jejich přijetí.
Povinná osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) bodech 1
až 4 má povinnosti podle věty první vůči České národní
bance.
(7) Zahraniční úvěrová nebo finanční instituce,
která na území České republiky působí prostřednictvím
své pobočky, organizační složky nebo provozovny,
nemusí pro jejich činnost vypracovat zvláštní
systém vnitřních zásad, pokud je jejich činnost upravena
obdobným vnitřním předpisem této zahraniční
úvěrové nebo finanční instituce a tento vnitřní předpis
splňuje požadavky alespoň rovnocenné požadavkům
tohoto zákona. Uvedený vnitřní předpis musí být k dispozici
v českém jazyce.
(8) Zjistí-li ministerstvo nebo Česká národní
banka nedostatky v systému vnitřních zásad, který
jim byl zaslán podle odstavce 6, stanoví termín k jejich
odstranění. Povinná osoba ve stanoveném termínu
podá písemnou informaci o způsobu odstranění zjištěných
nedostatků.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví v mezích stanovených
odstavcem 5 písm. c) a d) požadavky na zavedení
a uplatňování systému vnitřních zásad některými
povinnými osobami, vůči nimž Česká národní
banka vykonává dohled21).
§ 22
Kontaktní osoba
(1) Povinná osoba určí konkrétního zaměstnance
k plnění oznamovací povinnosti podle § 18 a k zajišťování
průběžného styku s ministerstvem, pokud tyto
činnosti nebude zajišťovat přímo statutární orgán.
O určení této osoby a o případných následných změnách
informuje úvěrová nebo finanční instituce neprodleně
ministerstvo s uvedením jména, příjmení, pracovního
zařazení a údajů pro spojení včetně telefonického
a elektronického.
Částka 80 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Strana 3697
21) § 44 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
(2) Člen statutárního orgánu úvěrové nebo finanční
instituce nesmí být kontaktní osobou, ledaže
by to bylo nezbytné s ohledem na velikost instituce,
způsob řízení či počet zaměstnanců.
(3) Kontaktní osobou úvěrové nebo finanční instituce
nesmí být zaměstnanec, který je odpovědný za
uzavírání nebo vypořádávání jejích obchodů, anebo je
osobou podílející se na výkonu vnitřního auditu.
(4) Nezajišťuje-li činnosti kontaktní osoby přímo
statutární orgán, povinná osoba zajistí kontaktní osobě
možnost přímé komunikace se statutárním a dozorčím
orgánem povinné osoby.
§ 23
Školení zaměstnanců
(1) Povinná osoba zajistí nejméně jedenkrát v průběhu
12 kalendářních měsíců proškolení zaměstnanců,
kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat
s podezřelými obchody, a proškolení všech zaměstnanců
před zařazením na takováto pracovní místa.
(2) Školení podle odstavce 1 povinná osoba zajistí
také pro osoby, které se na předmětu činnosti povinné
osoby podílejí na základě jiné než pracovní smlouvy,
pokud se tyto osoby mohou při výkonu své činnosti
setkat s podezřelými obchody.
(3) Obsahem školení je zejména typologie a znaky
podezřelých obchodů a postupy při zjištění podezřelého
obchodu. Povinná osoba obsah školení průběžně
doplňuje a aktualizuje.
(4) Povinná osoba vede evidenci o účasti a obsahu
školení, a to nejméně po dobu 5 let od jejich konání.
§ 24
Informační povinnost
Povinná osoba na žádost sdělí ministerstvu v jím
stanovené lhůtě údaje o obchodech souvisejících s povinností
identifikace nebo ohledně nichž ministerstvo
provádí šetření, předloží doklady o těchto obchodech
nebo k nim umožní přístup pověřeným zaměstnancům
ministerstva při prověřování oznámení a poskytne informace
o osobách, které se jakýmkoliv způsobem
účastnily takových obchodů.
HLAVA V
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
O NĚKTERÝCH POVINNÝCH OSOBÁCH
§ 25
Zvláštní ustanovení o úvěrových
a finančních institucích
(1) Úvěrová instituce nesmí vstoupit do korespondenčního
bankovního vztahu se zahraniční úvěrovou
nebo obdobnou institucí (dále jen „respondenční instituce“),
a) která je zapsána do obchodního nebo obdobného
rejstříku v zemi, v níž není fyzicky přítomna ani se
zde nenachází její skutečné vedení, a která není
přičleněna k žádné regulované finanční skupině,
b) o níž je jí známo, že umožňuje využívání svých
účtů institucí uvedenou v písmenu a), nebo
c) která neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů
z trestné činnosti a financování terorismu alespoň
rovnocenná požadavkům práva Evropských společenství1),
a pokud již do takového vztahu vstoupila, musí jej
ukončit v době co nejkratší.
(2) Úvěrová instituce před navázáním korespondenčního
bankovního vztahu s respondenční institucí
a) shromáždí dostatek informací o respondenční instituci
a povaze jejího podnikání,
b) z veřejně dostupných informací zjistí, jaká je kvalita
dohledu, kterému respondenční instituce podléhá,
c) zhodnotí opatření prováděná respondenční institucí
proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování
terorismu.
(3) K navázání korespondenčního bankovního
vztahu musí vydat souhlas statutární orgán úvěrové instituce
nebo vedoucí pobočky zahraniční úvěrové instituce
působící na území České republiky.
(4) Úvěrová a finanční instituce ve svých pobočkách
a většinově vlastněných dceřiných společnostech,
nacházejících se ve státech, které nejsou členskými státy
Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru,
uplatňuje opatření pro kontrolu klienta a uchovávání
záznamů, která jsou alespoň rovnocenná požadavkům
práva Evropských společenství1). Za tím účelem
jim předává relevantní informace o uplatňovaných metodách
a postupech. Pokud právní předpisy takové
země nedovolují uplatňování rovnocenných opatření,
informuje o tom ministerstvo; v takovém případě přijme
povinná osoba odpovídající doplňková opatření
k účinnému zvládání rizika zneužití pro legalizaci výnosů
z trestné činnosti nebo financování terorismu a zabránění
přenosu těchto rizik na území České republiky
a dalších členských států Evropské unie nebo Evropského
hospodářského prostoru.
(5) Systém vnitřních zásad úvěrové nebo finanční
instituce schvaluje její statutární orgán.
(6) Úvěrová nebo finanční instituce na žádost ministerstva
v jím stanovené lhůtě sdělí informaci, zda
udržuje nebo v předchozích 10 letech udržovala ob-
Strana 3698 Sbírka zákonů č. 253 / 2008 Částka 80
chodní vztah s konkrétní fyzickou nebo právnickou
osobou, vůči níž měla povinnost identifikace, a o povaze
tohoto vztahu. K tomuto účelu zavede úvěrová nebo
finanční instituce účinný systém, odpovídající velikosti
instituce a povaze její podnikatelské činnosti.
(7) Práva a povinnosti, které tento zákon stanoví
pro úvěrové instituce, se vztahují i na Českou národní
banku při vedení účtů a poskytování dalších bankovních
služeb.
§ 26
Zvláštní ustanovení o auditorech, účetních,
soudních exekutorech a daňových poradcích
(1) Ustanovení § 18 odst. 1 a § 24 se nevztahují na
auditora, účetního, soudního exekutora nebo daňového
poradce, pokud jde o informace, které získá od svého
klienta nebo které získá o svém klientovi během zjišťování
jeho právního postavení, během jeho zastupování
v soudním řízení anebo v souvislosti s takovým řízením,
včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení
nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na
to, zda jsou takové informace získány před tímto řízením,
během něj nebo po něm.
(2) Má-li auditor, účetní, soudní exekutor nebo
daňový poradce za to, že klient žádá o právní poradenství
za ú

MA7

31.07.2014

OBSAH PUBLIKACE METODICKÉ AKTUALITY č. 7/2014

Pracovní právo 2014
Doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Dotazy z praxe
Kolektiv autorů

I. ZÁKONÍK PRÁCE V ROCE 2014 – AKTUÁLNÍ ZMĚNY A ZKUŠENOSTI Z PRAXE

1. Důsledky přijetí nového občanského zákoníku v pracovním právu
1.1. Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku
1.2. Ustanovení občanského zákoníku, která se v pracovněprávních vztazích nepoužijí
1.3. Osoby jako subjekty individuálních pracovněprávních vztahů
1.4. Právní jednání
1.5. Následky vad právního jednání
1.6. Zdánlivé právní jednání
1.7. Ukládání povinností zaměstnancům a právní úprava vnitřního předpisu
1.8. Výpověď nebo okamžité zrušení dohody o provedení práce
1.9. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
1.10. Započtení
1.11. Smlouvy uzavírané adhezním způsobem
1.12. Předsmluvní odpovědnost
2. Změny zákoníku práce vyplývající z dříve schválených předpisů
2.1. Náhrada mzdy/platu v době dočasné pracovní neschopnosti v roce 2014
2.2. Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví
3. Aktuální výkladové problémy při uplatňování pracovněprávní úpravy v praxi
3.1. Vstupní lékařské prohlídky
3.2. Zkušební doba (§ 35)
3.3. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době (§ 66)
3.4. Pracovní poměr na dobu určitou (§ 39)
3.5. Dovolená (§ 218)
3.6. Dovolená a překážky v práci na straně zaměstnavatele

II. PŘIPOMENUTÍ DŮLEŽITÉHO DATA 1. 7. 2014 PRO OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI A DRUŽSTVA

III. INFORMACE K VÝKLADU USTANOVENÍ § 38a ZÁKONA Č. 563/1991 SB. V SOUVISLOSTI S REKODIFIKACÍ SOUKROMÉHO PRÁVA

IV. PŘÍJMY AUTORŮ DLE § 7 ODST. 6 ZÁKONA Č. 586/1992 SB. O DANÍCH Z PŘÍJMŮ
(závěr z jednání Koordinačního výboru s KDP ČR konaného dne 23. 4. 2014)

1. Právní stav
2. Příjmy výkonných umělců
3. Kolektivní správa autorských práv
3.1 Kolektivní správa
3.1.1 Tzv. neadresná kolektivní správa
3.1.2 Tzv. adresná kolektivní správa
3.2 Agenturní zastupování
3.2.1 Agenturní zastupování konkrétního autora
3.2.2 Kolektivní agenturní zastupování autorů
4. Příjmy z přednáškové a podobné činnosti
5. Příjmy autorů software
5.1 Použité pojmy
5.2 Popis situace
5.3 Modelové situace
5.3.1 Řetězec autor-distributor-koncový uživatel
5.3.2 Sdružení autorů
5.3.3 Korporace založená autorem
6. Vztah k DPH
7. Závěr

V. STANOVISKA K DOTAZŮM

1. Odměna za zprostředkování prodeje
2. Část odložené daně při jejím prvním účtování
3. Zřizovací výdaje
4. Odvod z elektřiny ze slunečního záření
5. Prodej automobilů
6. Koeficient pro krácení nároku na odpočet DPH
7. Členský příspěvek Svazu účetních
8. Solidární zvýšení daně
9. Brigádníci zaměstnaní na dohodu o provedení práce
10. Zůstatková cena zlikvidované budovy
11. Nevyplacená mzda a roční zúčtování
12. Vývoz zboží
13. Profesionální fotbalista a povinná registrace k DPH
14. Úprava a rozvod vody – účtování
15. Daňové zvýhodnění na dítě v případě opravné maturitní zkoušky
16. DPH a třístranný obchod

31.07.2014

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 7/2014

I.         ZÁKONÍK PRÁCE V ROCE 2014 – AKTUÁLNÍ ZMĚNY

A ZKUŠENOSTI Z PRAXE

Doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Již 1. leden letošního roku představoval velmi významné datum z hlediska změn v právním řádu České republiky, a to zejména v oblasti práva soukromého, kam je zařazováno i právo pracovní. K tomuto dni nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který je považován za hlavní a základní předpis práva soukromého. V souvislosti s rekodifikací občanského práva došlo mimo jiné ke zrušení více jak dvou set právních předpisů či jejich částí, včetně obchodního zákoníku a zákona o rodině, neboť úprava obchodněprávních závazkových vztahů i práva rodinného byla zahrnuta také do občanského zákoníku. Z dosavadních soukromoprávních kodexů tak jako jediný zůstal zachován zákoník práce, a to přesto, že občanský zákoník řadí základní individuální pracovněprávní vztahy, v nichž dochází k výkonu závislé práce (pracovní poměr a vztahy zakládané dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr), také mezi soukromoprávní závazkové vztahy.

Přijetí nového občanského zákoníku znamenalo též nutnost promítnout změny, které rekodifikace občanského práva přinesla, do řady souvisejících právních předpisů. Tyto změny obsahuje zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, který tak představuje další etapu rekodifikace, neboť bez jejich provedení by byla v praxi jen těžko aplikovatelná. Část šedesátá sedmá tohoto zákona uvádí úpravy, k nimž došlo od 1. ledna 2014 v obsahu zákoníku práce.

V následujícím textu se pokusíme nastínit hlavní důvody těchto úprav a dosavadní zkušenosti s jejich uplatňováním v praxi. V této souvislosti uvedeme i aktuální výkladové problémy u některých pracovněprávních institutů.

1.      Důsledky přijetí nového občanského zákoníku v pracovním právu

1.1. Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku

Podle nového občanského zákoníku se za soukromé právo považuje souhrn těch ustanovení právního řádu, která upravují vzájemná práva a povinnosti osob. Mezi soukromoprávní odvětví patří tedy nepochybně i právo pracovní. Ve srovnání s občanskoprávními vztahy se však ve vztazích pracovněprávních mnohem více uplatňuje přímá regulace v podobě kogentních norem (tj. závazných norem, od nichž se nelze smluvně odchýlit) a zůstává tak méně prostoru pro utváření konkrétní podoby práv a povinností projevem vůle smluvních stran. Hlavním důvodem je tradiční ochranná funkce pracovního práva, jejímž účelem je chránit „slabší“ stranu pracovněprávního vztahu, tedy zaměstnance, který je při výkonu závislé práce v pracovněprávním vztahu v podřízeném postavení vůči zaměstnavateli (srov. § 2 ZP). Tato úprava mimo jiné vylučuje možnost oslabení právního postavení zaměstnance tím, že nepřipouští určitá smluvní ujednání, např. taková, kterými by se zaměstnanec vzdal svého práva vyplývajícího ze zákona, vnitřního předpisu či kolektivní smlouvy (např. práva na mzdu, plat, a jejich náhradu, odměnu z dohody, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost, na dovolenou apod.).

Tuto specifickou povahu pracovního práva uznává i nový občanský zákoník, který úpravu základních pracovněprávních vztahů, tj. pracovního poměru a vztahů zakládaných dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti), do svého obsahu nezahrnuje, což výslovně vyjadřuje v § 2401. Podle tohoto ustanovení pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon (tj. zákoník práce). Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Z toho vyplývá, že i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se bude vznik, změna a skončení pracovního poměru i vztahů zakládaných dohodami a práva a povinnosti smluvních stran i nadále řídit zákoníkem práce, ledaže by šlo o vztahy upravené zvláštními právními předpisy (např. služební poměr).

Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku je založen na principu podpůrné působnosti (subsidiarity). Občanský zákoník se tedy v pracovněprávních vztazích použije tehdy, pokud zákoník práce nemá vlastní přímo použitelnou právní úpravu a použití občanskoprávních ustanovení výslovně nevylučuje (srov. § 4 ZP). Použití ustanovení občanského zákoníku přitom musí být vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, které zaručují vyšší míru ochrany zaměstnance.

Vzhledem k absenci vlastní právní úpravy zákoníku práce se v pracovněprávních vztazích použijí občanskoprávní ustanovení upravující např. způsobilost k právům a povinnostem (právní osobnost) a k právnímu jednání (svéprávnost), zastoupení, promlčení, počítání času (lhůt) apod.

……………………………………

V. STANOVISKA K DOTAZŮM

(z Vašich dotazů)

……………………………………

7. Členský příspěvek Svazu účetních

Předmět řešení:

Naše firma je členem Svazu účetních. V souvislosti se změnou daňové uznatelnosti členských příspěvků od roku 2014 Vás prosím o informaci, zda členský příspěvek, který hradíme Svazu účetních, lze zahrnout do daňových nákladů či nikoliv.

Řešení:

Dle § 25 odst. 1 písm. zo) zákona o daních z příjmů není daňově uznatelným nákladem členský příspěvek hrazený poplatníkem příjemci, který je u tohoto příjemce osvobozen od daně.

Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů je od daně osvobozen členský příspěvek podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, přijatý

1.      zájmovým sdružením právnických osob, u něhož členství není nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti,

2.      spolkem, který není organizací zaměstnavatelů,

3.      odborovou organizací,

4.      politickou stranou nebo politickým hnutím, nebo

5.      profesní komorou s nepovinným členstvím s výjimkou Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky.

Svaz účetních má právní formu spolku, členské příspěvky představující příjmy tohoto spolku jsou od daně z příjmů právnických osob osvobozeny. Poplatník nemůže tento členský příspěvek zahrnout do daňových nákladů.

8. Solidární zvýšení daně

Předmět řešení:

Můj manžel podniká jako OSVČ, jako živnostník uplatňuje paušální výdaje. Za rok 2013 již podal přiznání k dani z příjmů. Přiznání jsem mu pomáhala zpracovávat a nyní mám obavy, zda jsme neudělali chybu a neměl na dani z příjmů zaplatit více. Jedná se mi o to, že v loňském roce jeho příjmy z podnikání dosáhly částky cca 2 774 100 Kč (žádné další příjmy neměl), ale daň neodvedl v sazbě 22 %. Prosím, poraďte mi.

Řešení:

Podle § 16a zákona o daních z příjmů solidární zvýšení daně činí 7 % z kladného rozdílu mezi

-          součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 (závislá činnost a funkční požitky) a dílčího základu daně podle § 7 (podnikání a jiná samostatná výdělečná činnost) v příslušném zdaňovacím období a

-          48násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (pro rok 2013 částka 1 242 432 Kč).

Pokud OSVČ měla za zdaňovací období roku 2013 pouze příjmy ze živnostenského podnikání, při uváděné výši těchto příjmů jí s vysokou pravděpodobností nevznikla povinnost zvýšit daň o solidární zvýšení daně, neboť dílčí základ daně (nikoliv příjmy) dle § 7 zákona o daních z příjmů nepřesáhl částku 1 242 432 Kč (při uplatnění 60% paušálních výdajů činí 1 109 640 Kč).

Pokud dílčí základ daně z podnikání, včetně jeho dalších úprav, nepřekračuje 1 242 432 Kč, nepodléhá příjem solidárnímu zvýšení daně.

……………………………………

MA8

18.09.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 8/2013

I. PRÁVNÍ ÚPRAVA OBCHODNÍCH KORPORACÍ

PO REKODIFIKACI

JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M.

Součástí rekodifikace je i reforma práva společností. Plyne z nového občanského zákoníku, zvláště však ze zákona o obchodních korporacích a částečně dalších právních předpisů. Společnosti, členové jejich orgánů i společníci se musejí připravit na velké změny. Cílem tohoto příspěvku je vybrat ty nejpodstatnější, jež by v předvečer očekávané účinnosti nového českého soukromého práva neměly uniknout pozornosti.

1.      Přehled (připravované) právní úpravy

1.1. Rekodifikace stále nekompletní

Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb. – dále jen „NOZ“) i zákon o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb. – dále jen „ZOK“) jsou v platnosti (publikací ve Sbírce zákonů se staly součástí platného práva) od 22. 3. 2012. Účinnosti by měly nabýt 1. 1. 2014. Tvoří však jen základ nového civilního práva. Jejich aplikace se neobejde bez dalších předpisů. S přípravou jejich návrhů se začalo poměrně pozdě, prakticky až po schválení zákoníku a zákona
o obchodních korporacích. Proces jejich projednávání nabral skluz. V době uzavření rukopisu této stati (25. 8. 2013) se jejich předlohy (až na výjimky) nacházely před projednáním v Senátu Parlamentu čR bez toho, aby (rozpuštěná) Poslanecká sněmovna ještě mohla zvrátit jejich případné vrácení s pozměňovacími návrhy. Nebylo tudíž jisté (ač se to jevilo jako velice pravděpodobné), zda a kdy jejich návrhy nakonec budou schváleny.

1.2. Nové rejstříkové právo

Zásadní význam pro právo společností nabude nová úprava rejstříková. Ta by se měla vyčlenit do zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „RejZ“). Jeho návrh projednávala sněmovna jako sněmovní tisk č. 986. Zahrne jak ustanovení práva hmotného, tak procesního. Vedle obchodního rejstříku by měl upravit i vedení dalších registrů, jako rejstřík spolkový (na spolky se od 1. 1. 2014 přemění dnešní občanská sdružení), nadační, ústavů, společenství vlastníků jednotek a obecně prospěšných společností. Jejich úprava by měla být co možná sjednocena, v zásadě po vzoru dnešního rejstříku obchodního.

Obchodní společnosti a družstva by měly sledovat zvláště okruh skutečností, které budou
do rejstříku povinně zapisovat, popřípadě dokumentů, jež bude nutné zakládat do sbírky listin. Ten se tu a tam zužuje (nebude již třeba nutné zakládat do sbírky listin smlouvu o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným), vesměs ale rozšiřuje o nové skutečnosti. U všech zapsaných fyzických osob (jako podnikatelé, prokuristé, členové orgánů, společníci atd.) například nebude stačit zapsat adresu jejich (trvalého), nýbrž také skutečného pobytu, liší-li se. Viz § 25 odst. 1 písm. a), e), g), h), i) či § 48 odst. 1 písm. h), i), j), k) návrhu RejZ. K uvedení do souladu s novými požadavky návrh stanoví lhůtu šesti měsíců od účinnosti, tedy do 1. 7. 2014 (§ 122 odst. 1 návrhu RejZ). Pouze spolkům postačí, učiní-li tak ve lhůtě tří let, tedy do 2. 1. 2017 (§ 122 odst. 2 RejZ). Novinkou je možnost, aby subjekty zapsané do obchodního rejstříku požádaly o zápis údajů, u kterých to zákon nevyžaduje. Takový zápis by potom mohl pomoci vyvrátit dobrou víru třetích osob v opak. Společnosti například budou odcizeny akcie připravené k vydání a hrozilo by, že dojde k jejich dobrověrnému nabytí někým, kdo by nevěděl o jejich krádeži. Princip tzv. pozitivní materiální publicity, podle něhož údaje zapsané do obchodního rejstříku může zapsaná osoba namítat proti každému, i kdyby o nich v konkrétním případě nevěděl (např. proto, že do rejstříku nenahlédl), se však
u těchto skutečností neprosadí. Tuto výhodu zákon dál vyhrazuje údajům, které se do rejstříku zapisují povinně (§ 8 odst. 2 návrh RejZ). Podmínkou dobrovolného zápisu také bude, aby se týkal „důležité“ skutečnosti, na jejímž zápisu je právní zájem [§ 25 odst. 1 písm. k) návrhu RejZ]. Obchodní rejstřík proto nepůjde využít například k propagačním účelům.

Rejstřík dál povede krajský soud (§ 75 odst. 1 návrhu RejZ). Zjednodušení a urychlení by nicméně mohla podpořit možnost, aby zápis dálkovým přístupem provedl notář, který sepsal tzv. podkladový zápis či zápis o osvědčení, resp. všechny takové zápisy, v nichž má zapisovaný údaj podklad (§ 108 - § 118 návrhu RejZ). To nevylučuje, aby zapsaná osoba požádala o zápis i tak rejstříkový soud, jak bylo dosud zvykem.

1.3. Další doprovodné předpisy

Z dalších navržených předpisů lze poukázat na balík novel více než sedmdesáti zákonů (sněmovní tisk č. 930), který promítá rekodifikaci do různých oblastí civilního práva, i pokud jde o právo společností. Pozornost zasluhují například změny zákona o bankách (část devátá), notářského řádu (část desátá), zákona o oceňování majetku (část dvacátá třetí), o evropském hospodářském zájmovém sdružení (část padesátá čtvrtá), evropské společnosti (část padesátá osmá) či přeměnách obchodních společností a družstev (část šedesátá osmá).

Na úpravu veřejné prospěšnosti v novém občanském zákoníku (§ 146 - § 150 NOZ) naváže zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Jeho návrh (sněmovní tisk č. 989) vymezuje bližší pravidla, za kterých půjde právnickým osobám (včetně kapitálových obchodních společností a družstev) tento status přiznat (a tím jim otevřít cestu k rozličným veřejným dotacím či daňovým zvýhodněním) i odejmout. K jeho vzniku bude nezbytný zápis do rejstříku,
na podkladě soudního rozhodnutí o právu na takový zápis [§ 147 NOZ, § 6 návrhu zákona
o statusu veřejné prospěšnosti, § 25 odst. 1 písm. j) návrhu RejZ].

Reformou projde i právo procesní. Kromě návrhu rozsáhlé novelizace občanského soudního řádu (sněmovní tisk č. 932) projednala sněmovna návrh zákona o zvláštních řízeních soudních (sněmovní tisk č. 931). Z dnešní úpravy v občanském soudním řádu by se do něj měla vyčlenit úprava tzv. nesporných řízení, například o statusových otázkách právnických osob, včetně obchodních společností a družstev (o jejich zrušení soudem, jmenování chybějících členů jejich orgánů, opatrovníka atd.; § 85 - § 93 návrhu zákona o zvláštních řízeních soudních).

2.      Systém nové právní úpravy

Zákon o obchodních korporacích přináší pro obchodní společnosti a družstva souhrnný název obchodní korporace (§ 1 odst. 1 ZOK). Systém práva, které se na ně použije, rekodifikace vrství do několika rovin.

Na prvním místě bude třeba vyjít z obecných ustanovení, která dopadají bez rozdílu na všechny právnické osoby (§ 118 - § 209 NOZ). Do nich se z dnešního obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) přesouvá např. úprava jednání před vznikem společnosti (§ 127 NOZ) či její neplatnosti (§ 128 – § 131 NOZ, § 145 NOZ), zrušení (§ 168 – § 173 NOZ), zániku
(§ 185, § 186 NOZ) nebo likvidace (§ 187 - § 209 NOZ). Významná jsou rovněž pravidla
o orgánech právnické osoby (§ 151 - § 160 NOZ), včetně péče řádného hospodáře a sankčního ručení za dluhy společnosti (§ 159 NOZ), a jednání za právnickou osobu (§ 161 -
§ 167 NOZ).

Ve druhém sledu bude nezbytné sáhnout k ustanovením nového občanského zákoníku společným všem korporacím bez ohledu na jejich formu, tedy i korporacím obchodním. Jsou obsažena v § 210 - § 213 NOZ.

Základním typem korporace, který podrobně upravuje nový občanský zákoník, jsou spolky (účinností rekodifikace se na ně přemění všechna občanská sdružení). Ustanovení o nich se
na obchodní korporace – ve třetí rovině použitelného práva - vztáhnou, stanoví-li tak zákon

o obchodních korporacích (§ 3 odst. 1 ZOK). Činí tak například, pokud jde o úpravu nicotnosti rozhodnutí orgánu (§ 45 odst. 1 ZOK), neplatnosti usnesení valné hromady (§ 191 odst. 1, § 428 odst. 1 ZOK) či práva společníka na přiměřené zadostiučinění při takové neplatnosti (§ 193 odst. 2, § 430 odst. 2 ZOK).

Teprve v dalších dvou rovinách bude možné použít ustanovení zákona o obchodních korporacích, a to – podobně jako dnes – nejprve obecná, aplikovatelná na všechny formy obchodních společností a družstva (§ 1 – § 94 ZOK), a poté zvláštní, koncipovaná speciálně pro tu kterou formu obchodní korporace, tedy veřejnou obchodní společnost (§ 95 - § 117 ZOK), komanditní společnost (§ 118 - § 131 ZOK), společnost s ručením omezeným (§ 132 - § 242 ZOK), akciovou společnost (§ 243 - § 551 ZOK) a družstvo (§ 552 - § 773 ZOK). V rámci právní úpravy družstev zákon o obchodních korporacích nově rozlišuje družstva bytová (§ 727 - § 757 ZOK), sociální (§ 758 - § 773 ZOK) a ostatní. Důvodem jsou speciální požadavky, kterým budou prvá dvě zmíněná podléhat. Jedná se zvláště o omezení v nakládání s majetkem (§ 750 - § 752 ZOK pro bytová a § 765 a § 766 ZOK pro sociální družstva).

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(z Vašich dotazů)

6. Pronájem nemovitosti a povinná registrace fyzických osob

Předmět řešení:

V Metodických aktualitách č. 4/2013 v části, která se věnovala změnám v zákoně o daních z příjmů pro rok 2013, jste upozorňovali na registrační povinnost fyzických osob, které mají příjmy z pronájmu. Odkazovali jste přitom na nový § 39. Tento paragraf ale nabývá účinnosti až 1. 1. 2015. Z jiných odborných zdrojů jsem dokonce vyčetl, že by se do konce roku 2014 mělo postupovat podle daňového řádu, který stanoví povinnost registrace do 30 dnů ode dne, kdy fyzická osoba měla příjem, anebo začala s pronájmem. Není mi jasné, zda a jaké registrační povinnosti v současné době platí. Mohu Vás požádat o podrobnější informace?

Řešení:

S účinností od 1. 1. 2013 platí ustanovení zákona o daních z příjmů § 39, § 39a a § 39b, která nově upravují podmínky vzniku registrační povinnosti fyzických i právnických osob k daním z příjmů a lhůty pro podání přihlášky k registraci. Zároveň s tím došlo i ke změnám v daňovém řádu, který s účinností od 1. 1. 2013 obsahuje pouze obecnou úpravu registrační povinnosti (§ 125 a násl.). Obě tyto změny přinesl zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa. Původně plánovaná účinnost výše uvedených ustanovení od 1. 1. 2015 byla následnou novelou č. 399/2012 Sb. posunuta na 1. 1. 2013.

Podle § 125 daňového řádu registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.

Ustanovení § 39 zákona o daních z příjmů upravuje registrační povinnosti poplatníka daně z příjmů fyzických osob, a to zvlášť pro poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty ČR, a zvlášť pro poplatníky, kteří jsou daňovými nerezidenty.

Podle § 39 odst. 1 zákona o daních z příjmů je poplatník daně z příjmů fyzických osob uvedený v § 2 odst. 2 povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, ve kterém:

a)      započal vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, nebo z pronájmu, nebo

b)      přijal příjem z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, nebo z pronájmu.

Registrační povinnosti poplatníka daně z příjmů fyzických osob uvedených v § 2 odst. 3 upravuje § 39 odst. 2 a 3 zákona o daních z příjmů.

Kromě nových důvodů registrace k dani z příjmů fyzických osob došlo také ke zkrácení lhůty pro podání přihlášky k registraci, a to z původních 30 dnů na 15 dnů ode dne naplnění rozhodných skutečností uvedených v zákoně o daních z příjmů.

Pro úplnost doplňujeme, že podle § 39 odst. 4 zákona o daních z příjmů poplatník daně z příjmů fyzických osob není povinen podat přihlášku k registraci, pokud přijímá pouze příjmy,

a)      které nejsou předmětem daně,

b)      které jsou osvobozené od daně, nebo

c)      z nichž je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně.

MA

21.02.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 3/2013

I.   ZMĚNY ZÁKONA O DPH OD 1. 1. 2013

1.   Úvod

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), byl od 1. 5. 2004, kdy nabyl účinnosti, již téměř třicetkrát novelizován. Další dvě novelizace zákona o DPH nabyly účinnosti od 1. 1. 2013. Součástí zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, je jako část druhá zařazena novela zákona o DPH, kterou je prováděna zejména úprava sazeb DPH pro rok 2013 a některé navazující změny. V listopadu 2012 byl tento zákon v Poslanecké sněmovně PČR schválen, ale byl vrácen Senátem PČR k opětovnému hlasování v Poslanecké sněmovně PČR, která tento zákon dne 19. 12. 2012 definitivně schválila. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 500/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti, včetně změny zákona o DPH.

Od 1. 1. 2013 nabyla účinnosti poměrně rozsáhlá novelizace zákona o DPH (tzv. technická novela) provedená zákonem č. 502/2012 Sb., která přináší celou řadu metodických či technických změn, které vycházejí zejména z příslušných předpisů EU. Jedná se zejména o směrnici Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a dále o směrnici Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES. Tato novela zákona byla koncem září 2012 schválena Poslaneckou sněmovnou PČR a v říjnu 2012 byla projednávána Senátem PČR, který tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně PČR s pozměnovacím návrhy. Poslanecká sněmovna PČR však tyto pozměňovací návrhy neschválila a dne 19. 12. 2012 technickou novelu schválila v původním znění. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 502/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti.

V následujícím textu jsou s využitím příkladů vysvětleny nejvýznamnější změny, které vyplývají z výše uvedených novelizací zákona o DPH provedených s účinností od 1. 1. 2013.

2.   Změna sazeb daně

Novelou zákona o DPH, která je součástí zákona č. 500/2012 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2013 provedena změna obou dosavadních sazeb daně. Na základě této novely zákona o DPH platí od 1. 1. 2013 základní sazba daně ve výši 21 % a snížená sazba daně ve výši 15 %. Prakticky to znamená, že se o jeden procentní bod zvýšily obě dosavadní sazby daně a odložilo dříve schválené sjednocení sazeb daně.

S touto změnou jsou spojena přechodná ustanovení, která se týkají vyúčtování dodávek vody, tepla nebo chladu a poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním odpadních vod, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které zahrnuje jak období, kdy platí snížená sazba v dosavadní výši 14 %, tak období, kdy již platí snížená sazba daně ve výši 15 %. Stejně jako při dřívějších změnách snížené sazby daně mohou plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Návazně pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně (14 %) a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne (15 %). Plátce přitom při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Praktický postup při aplikaci uvedeného přechodného ustanovení při vyúčtování dodávek vody na přelomu roku 2012 a roku 2013 je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad:

Vodárenská společnost, která je plátcem daně (dodavatel vody), má sjednáno s odběratelem, který je také plátcem, že vyúčtování dodávek bude provádět dvakrát ročně k 30. 9. a 31. 3. každého kalendářního roku. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění pro každé zúčtovací období tedy bude obecně den odečtu. Pokud bude odběratel v období říjen 2012 až březen 2013 platit měsíční zálohy ve výši 5 000 Kč bez daně + příslušnou daň, budou dodavatelem vody zdaněny zálohy odvedené do konce roku 2012 sazbou 14 % a zálohy zaplacené po 1. 1. 2013 sazbou 15 %. Podle přechodného ustanovení provede dodavatel vody ve vazbě na odečet spotřeby vody provedený 31. 3. 2013 propočet spotřeby za období do 31. 12. 2012 a zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 16 500 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň pouze z částky 1 500 Kč (16 500 – 15 000 Kč), a to v sazbě 14 %. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 bude provedeno vyúčtování již se sazbou 15 %. Při odečtu spotřeby vody v březnu 2013 dodavatel zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 18 000 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla od 1. 1. 2013 odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň z částky 3 000 Kč (18 000 – 15 000 Kč), a to v sazbě 15 % platné od 1. 1. 2013.

……………………………………

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(výňatek z Vašich dotazů)

3. Zaměstnanec a člen představenstva

Předmět řešení:

Prosím o radu, jak v roce 2012 postupovat v případě odměny za výkon funkce člena představenstva, který je současně zaměstnancem společnosti (ředitel). Na základě písemné smlouvy o výkonu funkce člena představenstva bude vyplacena odměna za výkon funkce, ze které se odvede sociální a zdravotní pojištění (odměna bude více než 2 500 Kč). Odvede se daň vypočítaná stejně jako ze mzdy (15 %), nebo se musí sečíst základ daně ze mzdy a z odměny za výkon funkce a z toho spočítat daň (15 %)?

Řešení:

Jak mzda, tak odměna za výkon funkce člena představenstva, představují příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů.

Odměna člena statutárního orgánu podléhá vždy zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda je podepsané růžové Prohlášení.

Dle § 38h zákona o daních z příjmů je základem pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období.

Pro účely stanovení zálohové daně z příjmů ze závislé činnosti je třeba oba příjmy u jednoho zaměstnavatele sečíst.

21.02.2013

Výňatek z publikace Metodické aktuality č. 3/2013

I.   ZMĚNY ZÁKONA O DPH OD 1. 1. 2013

1.   Úvod

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), byl od 1. 5. 2004, kdy nabyl účinnosti, již téměř třicetkrát novelizován. Další dvě novelizace zákona o DPH nabyly účinnosti od 1. 1. 2013. Součástí zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, je jako část druhá zařazena novela zákona o DPH, kterou je prováděna zejména úprava sazeb DPH pro rok 2013 a některé navazující změny. V listopadu 2012 byl tento zákon v Poslanecké sněmovně PČR schválen, ale byl vrácen Senátem PČR k opětovnému hlasování v Poslanecké sněmovně PČR, která tento zákon dne 19. 12. 2012 definitivně schválila. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 500/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti, včetně změny zákona o DPH.

Od 1. 1. 2013 nabyla účinnosti poměrně rozsáhlá novelizace zákona o DPH (tzv. technická novela) provedená zákonem č. 502/2012 Sb., která přináší celou řadu metodických či technických změn, které vycházejí zejména z příslušných předpisů EU. Jedná se zejména o směrnici Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a dále o směrnici Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES. Tato novela zákona byla koncem září 2012 schválena Poslaneckou sněmovnou PČR a v říjnu 2012 byla projednávána Senátem PČR, který tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně PČR s pozměnovacím návrhy. Poslanecká sněmovna PČR však tyto pozměňovací návrhy neschválila a dne 19. 12. 2012 technickou novelu schválila v původním znění. Dne 27. 12. 2012 byl zákon č. 502/2012 Sb. zveřejněn ve Sbírce zákonů a od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti.

V následujícím textu jsou s využitím příkladů vysvětleny nejvýznamnější změny, které vyplývají z výše uvedených novelizací zákona o DPH provedených s účinností od 1. 1. 2013.

2.   Změna sazeb daně

Novelou zákona o DPH, která je součástí zákona č. 500/2012 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2013 provedena změna obou dosavadních sazeb daně. Na základě této novely zákona o DPH platí od 1. 1. 2013 základní sazba daně ve výši 21 % a snížená sazba daně ve výši 15 %. Prakticky to znamená, že se o jeden procentní bod zvýšily obě dosavadní sazby daně a odložilo dříve schválené sjednocení sazeb daně.

S touto změnou jsou spojena přechodná ustanovení, která se týkají vyúčtování dodávek vody, tepla nebo chladu a poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním odpadních vod, kdy se spotřeba vyúčtovává za zúčtovací období, které zahrnuje jak období, kdy platí snížená sazba v dosavadní výši 14 %, tak období, kdy již platí snížená sazba daně ve výši 15 %. Stejně jako při dřívějších změnách snížené sazby daně mohou plátci daně stanovit výši spotřeby samostatně za tato dvě časová období, a to buď na základě odečtu z měřících zařízení, nebo na základě propočtu spotřeby. Návazně pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně (14 %) a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou sazbu daně platnou od tohoto dne (15 %). Plátce přitom při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahující se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Praktický postup při aplikaci uvedeného přechodného ustanovení při vyúčtování dodávek vody na přelomu roku 2012 a roku 2013 je vysvětlen v následujícím příkladu.

Příklad:

Vodárenská společnost, která je plátcem daně (dodavatel vody), má sjednáno s odběratelem, který je také plátcem, že vyúčtování dodávek bude provádět dvakrát ročně k 30. 9. a 31. 3. každého kalendářního roku. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění pro každé zúčtovací období tedy bude obecně den odečtu. Pokud bude odběratel v období říjen 2012 až březen 2013 platit měsíční zálohy ve výši 5 000 Kč bez daně + příslušnou daň, budou dodavatelem vody zdaněny zálohy odvedené do konce roku 2012 sazbou 14 % a zálohy zaplacené po 1. 1. 2013 sazbou 15 %. Podle přechodného ustanovení provede dodavatel vody ve vazbě na odečet spotřeby vody provedený 31. 3. 2013 propočet spotřeby za období do 31. 12. 2012 a zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 16 500 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň pouze z částky 1 500 Kč (16 500 – 15 000 Kč), a to v sazbě 14 %. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2013 bude provedeno vyúčtování již se sazbou 15 %. Při odečtu spotřeby vody v březnu 2013 dodavatel zjistí, že za spotřebovanou vodu v tomto období by měl odběratel uhradit celkem 18 000 Kč + příslušnou daň. Na zálohách byla od 1. 1. 2013 odběratelem zaplacena částka 15 000 Kč, a proto bude při vyúčtování zálohy odvedena daň z částky 3 000 Kč (18 000 – 15 000 Kč), a to v sazbě 15 % platné od 1. 1. 2013.

……………………………………

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

(výňatek z Vašich dotazů)

3. Zaměstnanec a člen představenstva

Předmět řešení:

Prosím o radu, jak v roce 2012 postupovat v případě odměny za výkon funkce člena představenstva, který je současně zaměstnancem společnosti (ředitel). Na základě písemné smlouvy o výkonu funkce člena představenstva bude vyplacena odměna za výkon funkce, ze které se odvede sociální a zdravotní pojištění (odměna bude více než 2 500 Kč). Odvede se daň vypočítaná stejně jako ze mzdy (15 %), nebo se musí sečíst základ daně ze mzdy a z odměny za výkon funkce a z toho spočítat daň (15 %)?

Řešení:

Jak mzda, tak odměna za výkon funkce člena představenstva, představují příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů.

Odměna člena statutárního orgánu podléhá vždy zálohové dani z příjmů ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda je podepsané růžové Prohlášení.

Dle § 38h zákona o daních z příjmů je základem pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období.

Pro účely stanovení zálohové daně z příjmů ze závislé činnosti je třeba oba příjmy u jednoho zaměstnavatele sečíst.

MA7

14.06.2012

VÝŇATEK z  publikace Metodické aktuality č. 7_2012

 (více na www.ucetni.cz)

I. DPH PŘI OBCHODOVÁNÍ SE ZBOŽÍM V RÁMCI  EU A SE TŘETÍMI ZEMĚMI

1. Úvod

Pro uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen DPH či daň) u intrakomunitárních dodávek zboží, při dovozu a vývozu zboží platí pravidla, která vyplývají ze směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice
o DPH), která se promítají do jednotlivých ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH). V následujícím textu jsou nejprve vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění u výše uvedených transakcí a návazně vysvětlena nejprve pravidla pro uplatňování daně při standardním pořízení zboží z jiného členského státu a pravidla pro uplatňování daně při standardním dodání zboží do jiného členského státu. V návaznosti na to jsou vysvětlena pravidla pro uplatňování daně ve specifických případech intrakomunitárních dodávek, a to zejména
u tzv. vícestranných obchodů, včetně zjednodušeného postupu v rámci třístranného obchodu. V dalších částech textu jsou vysvětlena pravidla pro uplatňování daně při dovozu zboží ze třetích zemí a naopak při vývozu zboží do třetích zemí. Praktické postupy při uplatňování daně jsou vysvětlovány s použitím praktických příkladů
v návaznosti na aktuálně platné znění zákona o DPH. Průběžně je v textu upozorněno
na některé dílčí změny, které by měly nabýt účinnosti od 1. 1. 2013 a které vyplývají
z implementace směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace (dále jen směrnice o fakturaci).

2. Místo plnění

Místo plnění v systému DPH v Evropské unii určuje prakticky „místo zdanění“, tj. stát,
v němž má být vypořádána daň, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Pravidla pro stanovení místa plnění pro jednotlivé typy zdanitelných plnění vyplývají
z čl. 31 až 61 směrnice o DPH. Z těchto pravidel vyplývá také úprava místa plnění v zákoně o DPH platném pro Českou republiku. Pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží jsou stanovena v § 7 zákona o DPH, místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu je stanoveno v § 11 zákona o DPH a místo plnění při dovozu zboží v § 12 zákona o DPH…………………………………………………………………………

II. VÝŇATEK  Z VAŠICH  DOTAZŮ

Dotaz č. 3. Exekuce – nezabavitelná částka na děti

Předmět řešení:

Prosím Vás o radu. Povinný musí platit přednostní exekuci pro VZP. Není ženatý, ale žije ve společné domácnosti s družkou a svým vlastním dítětem (dle rodného listu) a dále má soudní rozhodnutí - povinnost platit výživné na dítě z předchozího nesezdaného vztahu (dítě je postižené, žije v ústavu). Bude se při výpočtu exekuce započítávat nezabavitelná část na obě dvě děti? Nebo dokonce na žádné? Neumím to posoudit, vidím rozpor mezi vyživovací povinností a manželstvím.

Řešení:

Srážky ze mzdy upravuje § 276 a následující občanského soudního řádu.

Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka, způsob jejího výpočtu stanoví nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách.

Základní nezabavitelnou částku tvoří nezabavitelná částka na osobu povinného a jedna čtvrtina nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné. Vyživovací povinnost upravuje zákon o rodině. Posuzování, na které tyto osoby se částka počítá, stanoví pro některé případy § 1 odst. 2 nařízení vlády o nezabavitelných částkách (nezabavitelná částka na manžela/manželku povinného, nezabavitelná částka na dítě).

Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.

Dle zákona o rodině otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

Domníváme se, že v daném případě by se měla uplatnit nezabavitelná částka na obě děti. V případě, že by byla uplatňována exekuce na výživné na dítě z předchozího vztahu, potom by se na toto dítě neuplatnila nezabavitelná částka pro účely stanovení srážek ze mzdy
na jeho výživné.

Metodické aktuality č. 5

17.04.2012

I. ÚČETNÍ NOVINKY ROKU 2012

Konec roku 2011 nám v oblasti účetnictví podnikatelů přinesl

·         změny týkající se účetního období

·         novou položku v rámci vlastního kapitálu „Jiný výsledek hospodaření minulých let“

·         nový pohled na vykazování rezervy na daň z příjmů a pohledávek vůči státu a

·         změny týkající se přeměn společností.

1. Účetní období

Účetní období je definováno v § 3 zákona o účetnictví. Novela zákona o účetnictví pod číslem 355/2011 Sb., která byla vyvolaná především nutností reagovat na novelu zákona o přeměnách obchodních společností, přinesla nejen úpravy týkající se účetního období, které souvisejí se změnami při přeměně společnosti, ale zohlednila i připomínky odborné veřejnosti k možnostem uplatnit u účetních jednotek hospodářský rok. Do zákona byl doplněn nový odstavec 6, který umožňuje používat hospodářský rok také novým účetním jednotkám, respektive účetním jednotkám při přeměně společnosti.

Obecně je účetní období definováno jako nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Na této zásadě se nic nemění.

Nadále zůstává, že účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem.

Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden.

Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.

Možnost uplatnit hospodářský rok

Hospodářský rok mohou uplatnit účetní jednotky, které nejsou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem nebo účetní jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem (například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona
č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.).

Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno.

Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou.

Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodářského roku na kalendářní rok.

Uplatnit hospodářský rok za výše uvedených podmínek lze též

a) účetní jednotkou do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo

b) nástupnickou účetní jednotkou, účetní jednotkou rozdělovanou odštěpením nebo přejímajícím společníkem v případě převodu jmění na společníka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku.

Příklad

Společnost, která od svého vzniku měla účetní období shodné s kalendářním rokem, se rozhodla vzhledem ke svému ekonomickému cyklu, že přejde z režimu kalendářního roku na hospodářský rok, a to od 1. 9. 2013. Její první hospodářský rok bude tedy začínat 1. září 2013 a končit 31. srpna 2014. Vedení společnosti musí v souladu se zákonem o účetnictví rozhodnout, zda účetní období předcházející změně bude

a)      kratší než 12 měsíců (tzn. od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2013; účetní období předcházející změně bude trvat 8 měsíců) nebo

b)      delší než 12 měsíců (tzn. od 1. 1. 2012 do 31. 8. 2013; účetní období předcházející změně bude trvat 20 měsíců).

Hospodářský rok lze uplatnit pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno………………………………………..............................

II. STANOVISKA K DOTAZŮM

Dotaz č. 17. Pozdní úhrady nájemného a poplatky z prodlení

Předmět řešení:

Člen družstva neplatí řádně a včas nájemné, proto jsou mu vystavovány poplatky z prodlení. Když na bankovní účet družstva zaplatí větší částku na úhradu nájemného, bez jeho souhlasu je v účetnictví použita nejdříve na poplatek z prodlení a zbylá část je zaúčtována jako úhrada nájmu. A tak poplatky z prodlení narůstají. Postupujeme správně? Prosíme Vás o radu.

Řešení:

Občanský zákoník v platném znění nestanovuje pořadí plateb při splácení dluhů. Postupovat by se mělo dle judikatury, např. podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1598/2009:

„… Na rozdíl od obchodních závazků, u nichž je ve vztahu jistiny a příslušenství pořadí splnění závazku (dluhu) upraveno v zákoně (srov. § 330 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“), občanský zákoník jakožto právní předpis upravující občanskoprávní vztahy výslovnou úpravu neobsahuje; právní úprava původně uvedená v ustanovení § 73 občanského zákoníku (Má-li splnit témuž věřiteli dlužník několik dluhů a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je plněním uhrazen dluh nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství) byla dnem 31. 12. 1991 zrušena (srov. čl. I bod 43 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník), aniž byla nahrazena jinou, shodnou či odlišnou úpravou.

Z uvedeného nelze dovozovat, že by otázka pořadí uspokojení jistiny dluhu a jejího příslušenství v případě, kdy plnění nestačí na vyrovnání obojího a dlužník při plnění neprojevil vůli v tom, zda je jeho úmyslem splnit jistinu nebo příslušenství (popřípadě v jaké části), nebyla v právu řešena. Způsob řešení obdobné otázky vyložil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, jímž se vyjádřil k situaci, kdy dlužník má vůči věřiteli více dluhů a poskytnuté plnění nestačí na (úhradu) vyrovnání všech závazků. Jestliže nelze vycházet z ustanovení § 330 obch. zák. a je-li vyloučena analogie ve smyslu ustanovení § 853 obč. zák., musí soud své rozhodnutí založit na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí úprava občanskoprávních vztahů.

Z toho, že splnění dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá, že rozhodující je prohlášení (určení) dlužníka při plnění, zda chce splnit jistinu nebo její příslušenství, popř. v jakém poměru, nestačí-li plnění na úhradu celého dluhu (jistiny a příslušenství).

Jestliže plnění nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je - s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva - namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění. …“

Metodické aktualty SÚ 4

13.03.2012

I. VÝŇATEK Z ODBORNÉ PUBLIKACE METODICKÉ AKTUALITY č. 4_2012

(více na www.ucetni.cz)

I. NOVINKY DPH OD 1. 1. 2012

1. Úvod

Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH), která byla provedena zákonem č. 370/2011 Sb. Touto novelou zákona o DPH byla provedena jednak změna snížené sazby daně a dále další dílčí metodické změny ve vazbě na předchozí novelu zákona o DPH provedenou s účinností od 1. 4. 2011 zákonem č. 47/2011 Sb., a to při provádění opravy základu daně a výše daně a také při uplatňování nároku na odpočet daně. S účinností od 1. 1. 2012 byl zaveden režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění u vymezených stavebních a montážních prací.

Součástí zákona č. 375/2011 Sb., tj. změnového zákona projednávaného v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, který nabývá účinnosti od 1. 4. 2012, je také změna zákona
o DPH, která se týká zejména § 58 zákona o DPH, v němž jsou dosud vymezeny zdravotnické služby a zboží, na něž se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Uvedenou novelou se vymezují zdravotní služby osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně ve vazbě
na zákon o zdravotních službách.

V dalším textu jsou s využitím příkladů vysvětleny praktické dopady výše uvedených změn zákona o DPH, a to v oblasti stavebnictví, v oblasti zdravotnictví a komplexně jsou vysvětleny praktické postupy při uplatňování DPH u osobních automobilů, a to jak při uplatňování odpočtu při jejich pořízení, tak i vypořádávání DPH při jejich využívání pro soukromou i služební potřebu a při jejich následném prodeji.

2. Změny ve stavebnictví

Od 1. 1. 2012 začal pro vymezené stavební a montážní práce platit zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění, který je plátcem daně, protože k tomuto datu nabyl účinnosti § 92e zákona o DPH, který byl schválen již v rámci zákona č. 47/2011 Sb., ale s odloženou účinností
 K zavedení tohoto režimu byla v listopadu 2011 zveřejněna metodická informace Ministerstva financí (MF) a Generálního finančního ředitelství (GFŘ), v níž jsou podrobněji vysvětlena pravidla tohoto zvláštního režimu a jeho praktické dopady na poskytovatele i příjemce stavebních
a montážních prací. V únoru 2012 byl zveřejněn ze strany GFŘ přehled nejčastějších dotazů veřejnosti k aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti u stavebních prací, v němž…………..

II. DOTAZY A ODPOVĚDI

Dotaz č. 9. Ocenění zboží na skladě

Předmět řešení:

Při zpracování účetní uzávěrky máme problém s oceněním skladů. Účtujeme zásoby způsobem B a zároveň používáme v účetnictví denní kurzy ČNB.

Zboží ze zahraničí nám ve většině případů přijde v jiný čas než faktura, tj. máme na skladě cenu zboží přepočtenou dnem naskladnění a nikoliv dnem, kdy přišla faktura. Musíme tento rozdíl nějak řešit? Pokud ano, jak? Oceňujeme sklady váženým aritmetickým průměrem. Přemýšleli jsme, že bychom kurz na příjemce opravili podle kurzu na faktuře. Tento postup asi není zcela správný, ale měli bychom reálnou hodnotu skladů a u způsobu B o příjemce vlastně neúčtujeme.

Nebo můžeme nákupní skladovou cenu u jednotlivých položek porovnat se stavem účtu dodavatelů a o rozdíl upravit koncový stav skladů?

Můžete nám poradit, jak bychom měli přesně postupovat?

Řešení:

Dle § 9 odst. 7 vyhlášky č. 500/2002 Sb. se o zásobách účtuje průběžně způsobem A nebo periodicky způsobem B. U způsobu B se v účtové třídě 1 Zásoby účtuje ke konci rozvahového dne na základě stavu zásob podle evidence o zásobách. Způsob B mohou účetní jednotky použít pouze v případě, že zajistí průkazné vedení evidence o zásobách tak, že budou schopny prokázat v průběhu účetního období stav zásob včetně ocenění těchto zásob dle zákona
o účetnictví.

Dle § 25 zákona o účetnictví se nakoupené zásoby oceňují pořizovacími cenami. Pořizovací cena je cena, za kterou byly zásoby pořízeny, a náklady s jejich pořízením související.

Dle ČÚS č. 015 Zásoby se u způsobu B účtují nákupy zboží od dodavatelů v průběhu účetního období například MD 504 / DAL 321, popř. 211.

O příjemkách a výdejkách na sklad se při způsobu B neúčtuje.

Kurzové přepočty se provádí k okamžiku uskutečnění účetního případu. Dle ČÚS č. 001 lze za okamžik uskutečnění účetního případu, ke kterému se provádí kurzový přepočet, považovat
u odběratele den přijetí faktury.

Doporučujeme přijatou fakturu účtovat tak, že rozdíl mezi oceněním ve skladové evidenci
a cenou zásob na faktuře z titulu odlišných kurzů se zachytí v účetnictví na samostatném nákladovém analytickém účtu jako odchylka, která se k rozvahovému dni rozdělí na část, která se váže ke spotřebovaným zásobám a zůstane na účtu nákladů, a část, která se váže k inventurnímu stavu zásob a bude k rozvahovému dni z nákladů přeúčtována na účet zásob. Tento postup umožňuje ČÚS č. 015 Zásoby.

Poznámka:

Pro účely daně z přidané hodnoty při pořízení zboží z jiného členského státu se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz vyhlášený ČNB a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty, při dovozu zboží se použije kurz stanovený podle celních předpisů.